Vrcholoví zločinci.

Transportní letoun CASA – s jejich nákupem pro Českou armádu za více než dvakrát předraženou cenu, zkušenější ministr Kalousek exministryni Parkanové přátelsky „odborně“ pomáhal.
Bývalé kasárny na náměstí Republiky v Praze, přestavěné v létech 2005 – 2007 na obchodně-administrativní komplex Palladium. Na prodeji objektu český stát nenávratně prodělal cca 400 milionů korun.
Klausův „Nejlepší podnikatel roku 1993“ – Husákovský komunista Ing. Lubomír Soudek, který po zprivatizování vytuneloval strojírenský gigant Škoda Plzeň do své soukromé s. r. o. NERO.

Václav Klaus /vlevo/ s přítelem a spolupracovníkem Viktorem Koženým /vpravo/ při odpočinku po jednom z „perných privatizačních dnů“. Tenisový kurt, Praha – Štvanice, 1992

Kdo je nebo byl „Mozek“ organizovaného zločinu ve vládě ČR?

Který ze státníků je  nebo byl“Mozkem“ vrcholového finančního zločinu v ČR?
Jak známo, základy státem organizovaného finančního zločinu byly u nás položeny v počátcích devadesátých let minulého století, při tzv. „státní ekonomické transformaci“, která měla zaniklou socialistickou ČSSR přeměnit na demokratický stát s vyspělou tržní ekonomikou. Ovšem to co se dělo při privatizaci bez neprůstřelné legislativy se dá nazvat pleněním všeho, co nebylo přivařené převlečenými bolševiky. Věřte mi, že bych raději psal články o vrcholových sportovcích, lékařích, spisovatelích (no i když vrcholový spisovatel moc nepasuje, viďte) českých kapitalistických Stachanovcích a jiných lidumilech, kteří se do dějin národa zapsali různými rekordy a zlatými medailemi, ovšem o lidech, uváděných v tomto článku nemůže být ani řeči, že by je národ miloval i po jejich smrti a stavěl jim olbřími pomníky, sice je tu pokus s Havlovými lavičkami a Havlovým polním letištěm, ale naštěstí je to jenom plivnutí do oceánu, jeden blbec dějiny nespasí, že ano. Čili dle mého soudu mozkem organizovaného zločiny od r.1989 byli v Česku dva zločinci, Klaus a Kalousek a všechno to zastřešoval opilec Havel se svými „poradci“ a ti trhali rekordy v tunelování. Čili tak jak se říká, že Kanada je kolébkou hokeje a Anglie je kolébkou fotbalu, tak Česko je pak bezkonkurenčně kolébkou TUNELINGU .
Bohužel, pro nekompetentnost prvního prezidenta Václava Havla (1936 – 2011) a jeho nezájem o státní ekonomiku a nedůvodnou důvěru v socialistického ekonoma ing. Václava Klause, CSc. (1941), došlo v rámci zmíněné ekonomické transformace k systémové spolupráci tehdejšího ministra financí a pozdějšího předsedy vlády a druhého prezidenta státu s mezinárodním finančním zločinem z Východu i Západu a tuzemskými hospodářskými exponenty zaniklé Husákovské normalizační KSČ, kteří v pracovním pořádku samozřejmě byli také činní v komunistické StB.
S již tehdy v USA trestně stíhaným finančním podvodníkem Viktorem Koženým (963) navázal Václav Klaus přátelskou osobní spolupráci (viz foto). Občanům ČR jej v TV účelově propagoval jako žádoucí „motor privatizace“, kterých pro ekonomický růst náš stát údajně potřebuje „co nejvíce“ a kdyby tito šmejdi šli naroubovat, tak by došlo ke klonování zmrdů, kteří se neštítí ničeho, zatímco pro svou úspěšnou budoucnost prý vůbec nepotřebujeme žádné „nové Tomáše Bati“.
Husákovského komunistu a agenta StB, Ing. Lubomíra Soudka (1944), pak ministr financí Václav Klaus oficiálně vyhlásil „nejlepším podnikatelem roku 1993“ i když již tehdy tento staronový majitel koncernu Škoda Plzeň pýchu československého strojírenství průhledně systematicky „vytunelovával“ do své, za daným účelem zřízené společnosti NERO, s ručením omezeným.
Nepoctivé zájemce ze světa i tuzemska o osobní zbohatnutí nekalým způsobem na úkor občanů ČR, Klaus lákal veřejnými sliby o „privatizaci při zhasnutí“ a při „neznalosti špinavých peněz“. Klaus tehdy jako ministr financí prostřednictvím médií do světa z kompetentního vládního místa deklaroval, že jde o příležitost nemravného bezpracného osobního zbohatnutí, které doživotně nebude stíháno trestními orgány a ani jinak právně postihováno.
K problematické „cti“ Václava Klause, pokud jde v takovém případě o cti vůbec hovořit, je našemu druhému prezidentovi nutno přiznat, že svůj slib o beztrestnosti, daný nemorálním zbohatlíkům – tuzemským i mezinárodním podvodníkům, opravdu dodržel a stále plníl i jako hlava státu, např. udělováním prezidentských milostí odsouzeným zlodějům a korupčníkům a jeho poslední amnestie doslova pobouřila společnost na nejvyšší míru ( škoda že to nevedlo k nějaké nesametové revoluci).
U naší bývalé „Hlavy státu“ jde patrně o jakousi vrozenou vnitřní potřebu přivlastňovat si, co mu nepatří, či o jiným způsobem generovanou psychickou úchylku připomínající nejspíše kleptomanii, jak názorně ukázal videozáznam „slavného“ prezidentova vystoupení, z dubna 2011, na kterém si s lišáckým úsměvem při tiskové konferenci s prezidentem Chile domněle „šikovně“ a tajně ukryl do kapsy slavnostní pero vykládané drahokamy.
Avšak, zanechme vzpomínek na nezapomenutelného zakladatele české polistopadové „tržní ekonomiky“, tzv. „tunnelingu“ a našeho váženého druhého prezidenta a věnujme se jeho následovníkům. Kterého z nich lze pokládat za „nejnadanějšího Profesorova žáka“?
Nejúspěšnějším pokračovatelem Klausova „životního díla“ v oblasti tzv. „specifické české tržní ekonomiky“, se kupodivu nestal ekonom, nýbrž absolvent Vysoké školy chemicko-technologické – ing. Miroslav Kalousek (1960), který před vstupem do vysoké politiky pracoval jako výrobní technolog gumárny Mitas v Praze – Záběhlicích.
Chemik Kalousek se stal skutečnou polistopadovou politickou celebritou, s přiznanou neoficiální „doživotní definitivou“ na zastávání jakékoliv placené vládní funkce, ve které se v rámci „politické turistiky“ objeví ačkoliv jako chemik vyhovoval Ruské mafii na post tak zvaného čističe, kdy by chemickými roztoky rozpouštěl a vypouštěl bílé koně nebo jiné odstraněné lidské jedince, ale asi mu byl nabídnut nízký plat za tuto činnost. S politikou začínal v KDU – ČSL, kde působil v létech 1984 – 2010. Po sametové revoluci opustil práci v gumárně, která odpovídala jeho vysokoškolské kvalifikaci a začal vykonávat výtečně placené profesionální veřejné funkce ve státních institucích v oborech naprosto nesouvisejících s chemií, kterou úspěšně vystudoval.
Na své skryté osobní schopnosti poprvé výrazně upozornil jako náměstek ministra obrany, kde v roce 1994 zorganizoval „šikovný“ nákup 2310 kusů nefunkčních padáků, za dosud nepřiznaných několik stovek milionů korun. Zmíněné padáky zakoupené pro českou armádu měly tu vlastnost, že se nemusely nikdy znovu balit, protože se při použití neotevíraly, no nekupte to, že ano. Kvůli tomu zahynulo několik zkušených armádních výsadkářů. Jejich dodavatelem byla neznámá česká firma Anex-Cirus, se kterou náměstek ministra ing. Kalousek sjednal neobvyklou podmínku, že konečná cena bude přesně stanovena až dodatečně. Proto, i když ministerstvo obrany později v letech 1998-1999 několikrát usilovalo smlouvu za nepoužitelné padáky vypovědět, nesmělo tak učinit a naopak muselo za bezcenné zboží tvrdě zaplatit, respektive čeští daňoví poplatníci.
Kauza nikdy nebyla orgány činnými v trestním řízení vyšetřována a protože v demokratické ČR platí „presumpce neviny“, muselo být na Miroslava Kalouska pohlíženo jako na nevinného a mohl pokračovat v dalším „úspěšném“ pracovním působení na stejném ministerstvu.
Koncem roku 1996 schválila tehdejší Klausova vláda prodej komplexu kasárenských budov na pražském náměstí Republiky firmě Euro – Property Fund, vlastněné zcela neznámým rakouským zřizovatelem, za 50 milionů marek, což v tehdejším kurzu představovalo cca 900 milionů korun. Smlouvu o prodeji opět podepsal v květnu 1997 za ministerstvo obrany tehdejší náměstek ministra, náš známý ing. Miroslav Kalousek s tím, že kasárny armáda vyklidí do konce téhož roku. V případě průtahů s předáním objektu, se Kalousek jménem ministerstva smluvně zavázal vyplácet kupující straně vysoké penále.
Ve zmíněné smlouvě, bohužel, zcela chyběla zmínka, že v kasárnách sídlí také Česká akademie věd a že ministerstvo obrany nedokáže vědce včas vystěhovat v souladu se smluvními termíny garantovanými Kalouskem zahraničnímu kupci.
Výsledkem Kalouskem sjednané obchodní smlouvy bylo, že český stát – potažmo daňoví poplatníci, za dva a půl roku zpožděné předání objektu k přestavbě zahraničnímu investorovi, oproti termínu uvedenému ve smlouvě, zaplatil na penále víc, než kolik za prodej obdržel a to cca o 400 milionů korun. Zpoždění se ovšem dalo od samého začátku sjednávání smlouvy předpokládat – lze tedy uvažovat o záměrném zvýhodnění zahraničního kupujícího. Komu na straně prodávající za bezpracné obohacení zahraniční partner, jako kupující, asi dobře zaplatil?
Protože trestní orgány ve věci opět nekonaly – náměstek ministra obrany Kalousek, který pro český stát nevýhodnou smlouvu sjednal a podepsal, byl proto opět shledán nevinným a způsobilým pro další působení v úřadech vlády ČR.
Dalším obdobným případem Kalouskova účinkování na postu náměstka ministrů obrany, kterých se za jeho působení v rezortu obrany vystřídalo několik, byla pro stát nevýhodná modernizace zastaralých sovětských tanků a některé další podezřelé kauzy. Jejich popisování by však odvádělo pozornost od sledované otázky – Kdo je „nejnadanějším“ žákem a pokračovatelem díla „Profesora“ Klause a „Mozkem“ organizovaného zločinu ve vládě ČR?
V roce 2007 Miroslav Kalousek opustil ministerstvo obrany a přijal prestižní pozici ministra financí v Topolánkově vládě. Na post nejvyššího šéfa rezortu obrany prosadil svou stranickou kolegyni, tehdy ještě ve straně KDU-ČSL –  armádní pěnici JUDr. Vlastu Parkanovou (1951/) a povýšil ji na desátníka.
Od voleb v roce 2010, Miroslav Kalousek nadále zastávál prestižní post ministra financí, avšak již za novou politickou stranu TOP 09, na jejímž založení se podílel s knížetem Karlem Schwarzenberkem (1937), do které přestoupila i jeho bývalá ministerská kolegyně Vlasta Parkanová. Zatímco Kalousek byl opět ministrem v Nečasově vládě, tzv. „rozpočtové zodpovědnosti“, která samu sebe také lstivě označovala jako „protikorupční“, jeho přítelkyně a stranická podřízená Parkanová, byla „pouze“ poslankyní Parlamentu.
Státní orgány činné v trestním řízení přibližně před třemi roky požádaly Parlament ČR o vydání vážené poslankyně – exministryně obrany Parkanové, k trestnímu vyšetřování skutečnosti, že v pracovním pořádku ve spolupráci s ministrem financí, tehdejším i současným – naším „dobrým známým“ Miroslavem Kalouskem, jako ministryně obrany uskutečnila nákup čtyř transportních letounů CASA pro Českou armádu, který stál české daňové poplatníky cca o 700 milionů korun více, než činila jejich obvyklá prodejní cena.
Právě Miroslav Kalousek reagoval na zmíněný zákonný požadavek povinnost konající protikorupční policie tím, že v médiích začal hystericky bránit Vlastu Parkanovou před vyšetřováním nákupu předražených transportních letounů nehorázným bezprecedentním osočováním a dehonestováním protikorupčních orgánů a dozorujících státních zástupců.
Od úterý 26.6. 2012, kdy podezřele „náhle“ byl premiérem Nečasem a prezidentem Klausem z vlády vyhozen nezkorumpovaný ministr spravedlnosti, JUDr. Jiří Pospíšil (1975), který z titulu své ministerské funkce orgány činné v trestním řízení vedl ke skutečnému stíhání podezřelých korupčníků, Miroslav Kalousek upravil taktiku zastrašování protikorupčních orgánů před vyšetřováním své stranické kolegyně a přítelkyně – exministryně Parkanové. Ve stylu známého pravidla – „Zloděj křičí – chyťte zlodeje!“, tak zveřejnil kuriozní hypotézu, že vyšetřování, údajně „poctivé“ Parkanové, od Policie ČR prý požadují blíže neidentifikovaní „finanční zločinci“ – tzv. „kmotři“. Termín „kmotr“ jistě dobře zná, protože sám je jím občany běžně důvodně označován.
V rámci bezprecedentního veřejného nactiutrhání a zastrašování protikorupčních složek Policie ČR a dozorujícího státního zástupce v kauze předraženého nákupu letadel CASA, ministr financí Kalousek, s nadměrnou suverenitou sobě vlastní, mediálně autoritativně operoval a stále operuje stanovisky z oblasti trestního a ústavního práva, kterému ovšem dostatečně nerozumí, obdobně jako ekonomii, vzhledem ke své zcela odlišné odborné kvalifikaci, kterou u něj zůstává pouze chemie, protože studiu ekonomie, ani práva, se nikdy nevěnoval, ani na úrovni zájmového dálkového kurzu.
Kromě zřejmé demagogie a účelovosti, bývalý ministr Kalousek ve svých útocích na orgány Policie a státní zástupce však patrně nechtěně veřejně opakovaně fakticky přiznal, že cca 10 let, tedy od dob svého pracovního působení na ministerstvu obrany, cílevědomě konstruuje a prosazuje účelové rezortní směrnice a výkladové vyhlášky se systematickým záměrem nastolit pro vojenské nákupy stav, že ministři rezortu obrany nebudou mít povinnost ověřovat správnost cen nákupů vojenského materiálu ze zahraničí a dále, že při dodatečně zjištěném předražení těchto nákupů hrazených daňovými poplatníky, jejich signatáři a aktéři za českou stranu budou doživotně chráněni před vyšetřováním orgány činnými v trestním řízení. Zcela zjevně jde o programové úsilí o nastolení oficiálních podmínek umožňujících beztrestné nemravné osobní obohacování v rozporu s platnou Ústavou a dobrými mravy – neboli o „organizovaný zločin“. Z hlediska Kalouskova dlouholetého minulého podezřelého působení na ministerstvu obrany i současného, na postu nejvyššího šéfa rezortu financí, je pochopitelné, proč požaduje absurdní právní stav, kdy by ministři mohli nákupy pro českou armádu nekontrolovatelně předražovat a čeští daňoví poplatníci měli povinnost tyto bez odmlouvání platit, bez práva na jakéhokoliv ověřování cen a uplatňování trestně-právní zodpovědnosti na jimi placené státní úředníky, pokud by v něčem pochybili? Jde nejspíš o vize „českého ústavního práva“, dle alkoholem deformovaného, možná vrozeně narušeného, zločineckého mozku. Nelze zde přehlédnout určitou zajímavou niterní psychickou spřízněnost s Prof. Ing. Václavem Klausem, CSc., dr. h. c. mult., byť Kalouskův Učitel neholduje tvrdému alkoholu, jako jeho „nejnadanější žák“. Nesledujme zde ale nějaké jalové psychologizování a pokračujme ve sledování nezpochybnitelných skutečností.
Kalouskovo současné veřejné vystupování, objektivně posuzováno z trestně-právního hlediska, představuje vlastní upřímné doznání o páchání organizovaného zločinu v období uplynulého desetiletí, za přitěžujících okolností, které je nutno spatřovat ve zneužití pravomoci veřejného činitele a v klamání voličů, kteří politika zcela jistě nepověřili k tomu, aby ve vládě budoval a k vlastnímu osobnímu prospěchu využíval, zločinný korupční systém.
Dostáváme se k odpovědi na úvodní otázku, kdo je současným „Mozkem“ organizovaného zločinu ve vládě ČR? Z rekapitulace faktů jasně rezultuje, že „nejnadanějším tuzemským žákem a pokračovatelem díla“ Prof. Ing. Václava Klause, CSc., dr. h. c. mult., po nezapomenutelném čechoameričanovi – finančníkovi Viktorovi Koženém, je vysokoškolsky kvalifikovaný český chemik – ing. Miroslav Kalousek – bývalý ministr financí „protikorupční vlády“ premiéra Nečase a s podivem ještě stále posranec parlamentu ČR.
Dále je na místě konstatovat, že Profesorův „tunneling“ je již překonán, protože vše v ČR již bylo v podstatě „do mrtě“ vytunelováno. Pokračování beztrestného osobního obohacování státních představitelů na úkor poctivých spoluobčanů je možné již pouze novými formami. Dosaženému stavu specifické české parlamentní demokracie, vybudovanému Profesorovým nadaným pokračovatelem – „Chemikem“, nejlépe odpovídá nový „terminus technicus“, který zní – „kleptokracie“, jejímž principem již není osobní obohacování z nemravného rozprodávání státního majetku, nýbrž osobní obohacování z předražených obchodně-dodavatelských smluv uzavíraných státem a z realizovaných zakázek, sjednaných s předem jasnou finanční ztrátou pro český stát.
Lze uzavřít, že „Profesor“ – asociální socialistický ekonom Václav Klaus, položil v ČR v rámci dějinné ekonomické transformace „přes noc“ ekonomické základy „tunnelingu“, zatímco pokračovatel jeho životního díla – chemik Kalousek, navázal na dosažený stupeň zlegalizovaného nemorálního osobního obohacování skupiny „vyvolených“ tím, že historicky překonaný „tunneling“ trpělivou prací na ministerstvech obrany a financí vyšlechtil do vyšší formy beztrestného obohacování „vyvolených“, při trvalém ochuzováním poctivých občanů – do tzv. „parlamentní kleptokracie“.
Poctiví občané tím, že při pilné práci v důsledku neustávajícího zdražování a zvyšování daní stále víc chudnou, zajišťují trvalé plnění státní pokladny, ze které „odkláněním“ finančních toků se obohacují jimi volení zástupci – profesionální politici. Uživateli nového systému nemorálního obohacování již nejsou někdejší Klausovi nemorální „kupónoví privatizátoři“, nýbrž „volení zástupci lidu“, zejména vládní činitelé. Místo někdejšího „tunnelingu“, nyní jde o zmíněnou tzv. „parlamentní kleptokracii“.
Oba politické „velikány“ v oboru „specifické české tržní ekonomiky“, zbývá po zásluze odměnit. „Profesor“ by měl být k dispozici orgánům činným v trestním řízení po březnu 2013, kdy ukončil působení na postu prezidenta státu a zároveň mu tím skončíla imunita, ale nic se nedělo a neděje. Jeho mladší kolega, neméně „nadaný“ ekonomický „novátor“ – „Chemik“, by měl být už jednou provždy z vysoké politiky vykopán, nejlepe dobře umístěnými kopanci do jeho řiti a zároveň umístěn do jedné ze dvou vazebních věznic, místně příslušných k místu hlavního páchání jeho trestné činnosti, kterým jsou ministerstva ČR a sídlo vlády v Praze.
Je jisté, že ing. Miroslav Kalousek by měl být bez otálení převzat do péče některé pražské vazební věznice – buď Ruzyně, nebo Pankrác. Vazební vyšetřování současného českého ministra financí je zcela nezbytné a to z tzv. „koluzních“ důvodů, kterými je zcela jistě veřejné mediální zastrašování svědků a orgánů činných v trestním řízení a tím nepřípustné ovlivňování účastníků řízení.
Rozhodně není správné, aby z koluzních důvodů byl držen ve vazební věznici přes rok z českých politiků pouze exhejtman a poslanec MUDr. David Rath, za to, že v krabici od vína údajně „přenášel“ pro volební kampaň ČSSD pouhých sedm miliónů, zatímco exministryně obrany a poslankyně JUDr. Vlasta Parkanová za „ránu“ pro daňové poplatníky ve výši cca 700 milónů, nemá být ani vyšetřována a její komplic a dokonce „Mozek“ finančního zločinu ve vládě ČR, který se dle vlastního veřejného přiznání věnuje organizování finančního zločinu nejméně již celou dekádu svého působení ve vládních institucích, má zůstat na svobodě a pokračovat v provozování a zdokonalování zločinného vládního systému? Proto v poslední době veřejnost sleduje bezprecedentní útoky vrcholového zločince Kalouska na vůdce hnutí ANO a řepkového krále, soudruha Bureše alias Babiše, kterého obviňuje ze střetu zájmu a zlodějin, což komicky vyusťuje ve známé pořekadlo, kdy zloděj křičí, chyťte zloděje. Já sice Babišovi nevěřím, pokud někdo nasyslil během 20 let miliardy, nebylo to možné ani kapitalistickými rekordy při normální práci za běžnou mzdu vrcholového manažéra, navíc je známo, že Babiš ve válce o Setuzu a dalšími lukrativními národními podniky bojoval s takovými zločineckými esy, jako Mrázek, Pitr, či Bakala, tudíž tam se v žádném případě nehrálo dle legislativních pravidel. To, že gauner Kalousek ještě stále nedýchá filtrovaný vzduch přes mříže, lze vysvětlit logicky jedině tak, že vždy vychcaně a přiznejme mistrovsky manévroval při různých smlouvách tím způsobem, že zorganizoval postup, ale odpovědnost přenesl na jiné „blbce“ viz Parkanová.









You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *