Veselé příhody z Kozojed

 

 

Veselé příhody z Kozojed

Autor upozorňuje, že tato kniha neprošla cenzurou jazykozpytců a je rovněž možné, že v některých
pasážích odporuje výrazům dle slovníku jazyka českého a dále v knize nejsou zásahy korektora a kniha není zprasena
zásahem cenzury.
Autor ani vedoucí projektu nenesou zodpovědnost za prasklé bránice čtenářů vlivem smíchu, což se lehce může stát
nerozumnému čtenáři, který k četbě této knihy přistoupí nepřipraven na humor na desátou.
Veškerá práva k této knize jsou vyhrazena dle zákona o autorských právech.

Veškeré postavy v knize vystupující jsou smyšlené, stejně jako je smyšlený děj jednotlivých příběhů, ačkoliv mohou
někomu připadat velice pravdivé, v tom případě se jedná pouze o skutečnost pouze náhodnou a veškeré příběhy jsou pouze
způsobeny fantazií autora, který je ovšem psal ve zcela příčetném stavu.Je možné, že někteří fanatici s vymytými mozky
budou proti této knize protestovat na Václáváku v Horní Prdelné, její městské části Praha v počtu 99 lidských kusů, načež v médiích
bude tento počet  upraven na 150 tisíc, že autor uráží vznešené kapitalistické myšlenky a ONI z toho mají depku a tudíž
může dojít u nich ke kolapsu, pokračujícího následným komatem. V tom případě se autor zříká odpovědnosti za náklady
na lékařskou péči, způsobenou jejich lidskou blbostí

Tato kniha je psaná valašským nářečím a tudíž v ní čtenář nenajde lingvistické úpravy a nejsou v ní žádné zásahy korektora, rovněž neprošla žádnou cenzurou a tudíž čtenáři, potrpící si na spisovnou češtinu mohou při čtení dostat šok, který může vést až k infarktu, autor ani tiskárna však v žádném případě nenesou odpovědnost za duševní stavy těchto čtenářů. Rovněž některé pejorativní výrazy korespondují s běžnou komunikaci lidí v hospodách, obchodech, na tržnicích nebo v opeře. Autor v knize popisuje život takový, jaký ve skutečnosti je a je na čtenáři, aby posoudil, zda popisované události se skutečně udály, nebo jsou jenom výplodem autorovy fantazie. Autor nepoužívá tak zvané hlubokomyslné názory, které používají rádoby politologové a idioti, kteří všude byli, všechno znají a všemu rozumějí, ale záměrem autora je čtenáře pobavit a trochu se i zamyslet nad vztahy ve společnosti, které přináší „nová“ doba. Veškerá práva jsou vyhrazena a žádná částo této knihy nesmí být kopírována nebo reprodukována žádnými prostředky bez písemného svolení autora.

Kniha má 408 stran

Cena knihy je 350 korun + poštovné

Krátká ukázka z knihy

Jak zme doma chovali slépku.

Eště ať nekdy zkusí nejaký převlečený bolšán přede mňů slintať cosik o frontách na banány, tož mu taků liščím
po paštěce, že mu z rypáka bude stříkať červená jak nafta z navrtaného ropovodu Družba (enem u Švancenberka
bych býl zvědavý, esli by mu stříkala z čuně modrá), bo o frontách na pracákoch a na sociálkách je darmo mluviť,
ale že budů fronty aj na vajca, tož to sem nečekál. Šak si určitě šeci zpomente a není to zaséj tak dávno, jak
před kapitalistickýma JZD jeden čas stály kolony aut na křapky po třech korunách, bo to vypadalo, že na
normální vajca po 7   korunách si člověk bude moseť zebrať hypotéku, ludé kupovali neenom vajca, ale aj
celé slépky a dokonca doma učili snášať vajca aj kohúty, které začali chovať v bytoch 1+0 bez balkona, aby
měli vlastní vajca. Už si přesně nevzpomínám, co bylo důvodom vajíčkovéj krizi, kerá překvapila aj samotné
kapitalisty na najvyšších hřadoch a narušila ím antikomunisticků ideologiju, kerů vyřvávali a doposaváď
vyřvávajů v šeckých médiách, že v kapitalismu přeca neexistujů fronty, bo šeckého je nadbytek a proto pořáď
od rána do večera čumíme na stupidní reklamy a že fronty na pracákoch a sociálkách sů enem přechodné a až do
Česka vtrhne ta pravda a láska, tož bude po frontách aj tam a zbudů enem fronty bůřkové, ale za to možů ti
blbci na Azorských ostrovoch, de sa íbrvere tvoří  buď tlaková níža a nebo tlaková výška, ale aj s tým sa
v budůcnosti kapitalismus vypořádá a najlepší evropský meteorolog súdruh Klausko už na tym robí, ale najprv
mosí vyřešiť rébus, esli ja ta zasraná zeměgula modrá či zelená.
Tož převlečení bolševici ve vládě začala
cosik vyřvávať, že sa jedná o přechodnů krizu a že až ten přechod přejde, tož bude zaséj vajec dosť, což o to,
vajca sů, ale cena už ostala stejně zdražená.“Ty robo, tož dal bych si hemenex,“ vyštěkl sem na svoju
polovičku, ale ze zlú sem sa otázal, „uřež si svoje vajca, stejně už to su křapky a udělaj si třeba volí
oka, si myslíš, že budeš plundrovať vajca z ledničky, dyž stojíja už sedm korun za vajco, fakt nevím, co ti
zasraní kapitalisté s tyma vajcama robíja, že po nich néní ani slechu, ani vidu, šak v Kundomíně byla fronta
na vajca z tamní slepičárny dlúhá až do okresního města a to pořáď v televizi, jaké byly za komunistů fronty
na banány, blbci!“ odfrkla roba a eště cosik mrmlala pod nosem, že ani za komunistů nebyly také fronty
na mandarinky, jaké su dneskaj fronty na levné vajca, tož ono mňa to aj potěšilo, protože su zvědavý, jak
blbci z vymytýma lebeňama budú teďkaj oblbovať ludi, že esli eště nezapomněli na fronty na banány za
komunistů, dyž vychvalujú komunisty, že byli zlatí, dyž v tomto zmutovaném kapitalismu aby měl člověk
strach o svoje vajca, kdyby ho v parku přepadly v noci vajecchtivé baby, navíc dyž su v dohledu hen ty
velikonoce a postaviť sa do fronty na zlevněné vajca za 3 koruny by mohlo byť aj životu nebezpečné.
„Robo, nedá sa nic robiť, kúpíme si slépku a budeme měť vlastní vajca,“ búchl sem pěsťů do stola, sebrál
sem sa a šel sem k místnímu kulakovi Hnojařovi, co furt bečí, že v zimě sněží a v létě svítí slunko a on
už na kravách a prasackoch prodělal desatery gatě, ale že si kúpil za dotace tři americké búráky za rok, na
to zapomíná.
„Tož co máš na srdci,“ uvítal ňa kulak Hnojař s plnů hubů domácí klobásky, ale že by nabídl, to toho mamlasa
ani nenapadlo, „člověče v dnešní době hopodařiť, to je o čuňu, člověk aby o ty hnojařské dotace žebral jak
před kostelem, zpoza hranic nám tu serů levné žrádlo a za co máme žiť,“ začal lhať hnojař, jak dyž tiskne.
„Tak sa na to vyser, prodaj pole, přihlaš sa na pracáku a máš po starosti a budeš prvním emeritním hnojařem
v Česku“ poradil sem mu zadarmo, načež Hnojař na mňa vyvalil očiska, bo čekal, že začnu bečať s ním a taků
radu nečekal ani omylem a vyštěkl, „co ťa to napadlo ty barane a za co bych si kupoval měsíční dovolené
do Karibika a mercedesy“ a začal si tak silně ťukať na čelo, že sem začal měť strach, že si prorazí prstem
čelní kosť
Tož sem definitivně pochopil, že s tým sněžením a slunkem to s tú hnojařinů eště není tak zlé, ale po tym
sranda prču sa tadyk rozmnožila jakási kasta nenažranců, keří majů pořáď málo a pořáď bečijá, jak ich súdruh
stát odírá na daňách a jak ich okrádá na přidělovaných dotacách a abych dalej nepočůval bečání Hnojařa, tož
sem vybafnul, „chtěl bych kúpiť slépku, abych měl domácí přísun vajec, nemáš na prodaj?“
„Tož nejaké vynesené kury bych tu měl, za 500 korun za jednu slépku a prodám aj vajca, 15 korun za kus“ ale
to sem ho hneď poslal do řiti, že tym vyneseným slépkám može dělať kohúta a na to, abych měl doma slépku na
hovno, kerá by neznášala a enem pořáď kvokala jak u blbých, tak na to že mě stačí moja stará.
Naštěstí šla okola domkářka Plotková a dyž sa dověděla o čem je řeč, tož ňa pozvala k ní na dvorek a nechala
ňa vybrať tu najvykrmenější kuru, kerů sem lapil za křídlo a chtěla za ňu enem stovku a Hnojařovi sem na
rozlúčenů řekl, ať si ty svoje vynesené slépky používá místo nafukovacích panen k odstřiku přetlačeného
semeňa a ty svoje předražené vajca si može každý deň převlékať místo tych svojich smradlavých varlat.
A tož sem přišel dom se slépků pod pažů jak olympijský vítěz ve skoku do hlúbky, dyž sem ju nésl pod pažů,
tož byla ticho a ani neotevřela zobák, asi byla trochu přidušená a enem sem ju pustíl, tož začala létať
po kuchyni jak urvaná z řetěza a naposledy sem viděl tak rozdivočelého ptáka, dyž vnukovi utékl z klece papůšek.
Nakonec se ulapila na kredencu a celá zblblá začala místo kvokání kukať a dokonce sa trefila aj do
středoevropského časa, bo zakukala 15 kráť a skutečně byly tři hodiny odpoledňa.
No že by ňa roba vítala, jak olympijského hrdinu, tož o tom sa vůbec nedá řécť, „bože čím si starší, tým si
blbější,“ odpluvla si do uhláka, „a teď ně řekni, de ju budeme chovať dyž bydlíme v paneláku,“ a zaťukala si
na čelo stejně silně, jak nenažraný kulak Hnojař, až sem nabyl dojmu, že kdo si v Česku neťuká na čelo,
není Čech.
„Říkala ně Plotková, že taková slépka, dyž ju budeme dobře živiť, tož snese za rok aj 300 vajec, musím zítra
kúpiť pytel žita, aby měla co zobať, dyby nám umřela hlady, tož by nás mohli zavříť za to týrání teho
zvířacka a v base by zme si mohli o vajcách nechať enem zdáť, akoráť ty svoje by sem si mohl přehazovať z levéj
nohavice do pravé a naopak, to podla teho, jaké by sa ten deň oslavovalo vítězství ludí, esli levičácké
a nebo pravičácké“ upozornil sem robu na to, že slépka sa u nás musí měť jak v bavlnce.
„A že ta sviňa bude po kuchyni srať kuřince, to ti nevadí,“ vybřéskla roba „a to ani nemluvím, jak nám
posere nábytek, až bude létať luftem, šak to si potom pobaštíš s kuřincama v polévce.“
„Ale hovno, žádné létání nebude, přivážu ju za pazůru ke stolu a bude to, akoráť musím zehnať nejaký koš
a ze sádry udělať falešné vajco a dať i ho pod řiťu, aby si myslela, že už snášá,“ začal sem rozumovať
a tak sem během dňa po dědině vyžebral tři prútěné koše, balík slámy a pytel ovsa a ze sádry sem udělal cosik,
co připomínalo horkovzdušný balon a dyž sem na to slépku posadil, tož měla zobák zároveň s vrchem kredenca.
„Tak kuro, tak by sas neměla ani na zámku, jak sa budeš měť u nás,“ promlůval sem ke kuře, dyž sem ju
přivazoval ke stolu a posadil do koša plného čerstvě nastlanéj slámy a eště sem ji slubil, že když bude
pěkně seděť na řiti a nebude kdákať jak moja stará, tak místo vody ji dám aj hltnúť slivovice.
Bohužel, balík slámy se ně nevešel do kuchyně a tak sem ho nechal v předsíni aj s pytlem žita a dyž přišly
na návštěvu děcka, tož si myslely, že zme sa s robů úplně zbláznili a začali si o sobě mysleť, že zme
jalovice a býváme ve chlévě.
„Jé dědo, ty máš krásného papouška,“ začal vnuk tančiť jakýsi indiánský tanec kolem slépky, dyž se jako
první prodral balíkem slámy a jak Jánošík přeskočil pytel žita a nastavil pažu, bo si myslel, že mu kura
vyleze na rameno jak Kakadu, enemže kura sa dočista zbláznila a začala skřékať jak prehistorický Archeopteryx
a zasrala kuřincama půlku kuchyně a dyž sa do kuchyně dorvala za vnukem jako druhá snacha, tož na kuřincoch
uklúzla a zajela pod stůl jak fretka a její nadávky sú tady nepublikovatelné.
„No enem sa podívaj, jak nám dědek zblbnul, eště tady chybí kráva a koza a máme z bytu velkokapacitní kravín,
bože za co ňa tresceš, že sa musím otravovať s takým starým volem,“ naříkala roba a ně bylo jasné, že
minimálně dalších 20 roků nebude ze sexu nic.
„Ale mami, dyť sa nic nestalo, já udělám ve sklepě miniaturní kurník a tam slépku přestěhujeme a budeš měť
klid,“ začal utěšovať robu synek, ale ně sa ten jeho nápad moc nezamlůval, bo dneskaj je tolej zlodějů, že
taká slépka ve sklepě by byla na raně, jak diamantový prsteň v nezasklenéj výloze.
„Mami, tu potvoru zabijeme, uděláš z ní dobrů polévku a my vám vajca na každý týdeň kúpíme, dyž bez nich děda
nemože byť,“ začala sa k robě lísať snacha, zřejmě z vidiny masných ok na slepičím vývaru, velkých jak taléřek.
„Já chci toho papouška domů,“ začal zase vřískať vnuk „připustím ho s naší andulkou a budu měť vzácný druh
papouška a pak ho prodám za 30 tisíc,“ projevil sa ve vnukovi zdatný obchodník, tož to su si jistý, že
v budúcnosti sa vnuk dokáže sám o sebja postarať jedna radosť, aj dyž nerozezná slépku od papouška, šak
ve vládě by mu také znalosti byly stejně na hovno a tak sem povolil, aby si kuru vzal vnuk do dom, aj dyž
sem věděl, že hneď jak snacha vyjde z našeho baráka, tak zakrútí kuře krkem, až to rupnutí uslýším aj v bytě.
Tak sa nakonec skončil neslavně chov kury po domácku a marně už 14 dní čekám, dy ta proradná snacha si to
přihasí se slúbenýma vajcama, roba ně říká, že ich nemože nikde sehnať, ale pry až sa komunisti zasej dostanu
k moci, tak pry vajec bude zaséj dosť a jakýsi Skopčák, pry dyž jel kolem fronty na vajca a ptál sa, na co tam
ti ludé stojíja jak pitomci a dyž mu řekli že na vajca, tož sa strašně začal diviť, proč si ich ti ludé v tym
kapitalismu nekúpíja.
Ti skopčáci sú ale strašní blbci.

Blog nezávislého srandisty, čilého emeritního důchodce Václava Vrány. Jenom zde naleznete komenty bez cenzury v celém Česku ve formě satiry a humoru. Sdílejte s vašimi přáteli. Fandím SPD,