U nás v Kozojedech

U nás v Kozojedech

Kniha pojednává každodenní život obyvatel fiktivní vesnice Kozojedy na Valašsku, jejich sousedské vztahy, rozepře a sváry a je parodii na regionální politiku, která může být totožná ve kterékoliv jiné obci v Česku. Autor jednotlivým postavám vtiskl rázovitý charakter, humorný pohled na sekupení lidí na malém prostoru, kde si vidí do kuchyní a ložnic a kde o sobě vzájemně vědí všechno až do pátého kolena a kde jsou místní obyvatelé schopni se hádat a napadat kvůli úplným prkotinám. Je sice pravda, že ryba smrdí od hlavy, ale každodenní život se především odehrává v regionech a jak vesnice, tak města jsou výkladní skříní chodu celé společnosti.

Výňatek z knihy jako ukázka

ZAHRANIČNÍ NÁVŠTĚVA V KOZOJEDECH.

„Vážení zastupitelé, svolal jsem mimořádný výjezdní sjezd zastupitelstva obce Kozojed tady v hospodě a na programu je jen jeden bod a to návštěva americké ministryně zahraničí Kondolízy Raicovné v Praze a Kozojedy byly poctěna tím, že přes naši obec, která nikdy nebyla dokonce ani středisková, projede kolona s touto zahraniční delegací do Prahy. Je to z toho důvodu, že ministerstvo vnitra vypracovalo pět hvězdicových tras pro průjezd Kondolízy z letiště do Prahy, ale jenom čtyři z nich zveřejnilo v mediích a trasa, která povede přes Kozojedy je naprosto utajená kvůli muslimským teroristům a demonstrantům proti radaru. Proto jsem do jednání našeho zastupitelství pozval i rotného Kudlu, který bude mít za obec na starosti bezpečný průjezd kolony aut a proto ho prosím, aby nám sdělil příkazy, které obdržel z okresní správy Veřejné bezpečnosti od praporčíka Halouzky, prosím pane rotný, máte slovo,“ zahájil důležité zasedání obecního zastupitelstva starosta Jelimánek.
„Dámy a pánové, jedná se o mimořádnou událost pro Kozojedy, která nemá v historii naší obce obdoby, snad bych to co do důležitosti přirovnal k průjezdu Závodu míru v roce 1978, kdy v Kozojedech vběhla peletonu do cesty Kobylkova kráva a nakonec v závodění pokračovalo jen patnáct cyklistů ze dvou set a celý Závod míru musel být kvůli nedostatku závodníků za Kozojedy zrušen, tehdy bylo v Kozojedech četníků taky jako vojska z celé Evropy a nedokázali uhlídat ani jednu blbou krávu, tentokrát ale dle sdělení velitele okresní správy Veřejné bezpečnosti, praporčíka Halouzky, je důležitost celé bezpečnostní akce uváděna číslem jedna plus, což je nejvyšší zabezpečení akce a podobný incident se prostě nesmí už nikdy v Kozojedech odehrát, čili já svojí hodností ručím za to, že koloně aut do cesty nevběhne ani mravenec, natož nějaké jiné, podobně velké zvíře a už vůbec ne kráva a nebo slon. Podle instrukce od samotného ministra vnitra Íčka bude do každé obce, která bude účastníkem průjezdu, vysláno z nejvyšších míst dvacet špičkových ostřelovačů, padesát tajných v civilu a celou akci bude v Kozojedech řídit dokonce poručík VB a za vrcholkem Holé hory bude k dispozici sto těžkooděnců, kteří budou dislokováni v zemljankách po odsunutých Banderovcích. Hlavní problém ale je ten, kde umístíme ostřelovače, já osobně jsem již jednal s domkářem Kulečníkem, zda by pro potřeby ostřelovačů poskytl třešňové stromy v jeho zahradě, která sousedí s průjezdní trasou, ale ten mně pohrozil, že jestli na třešni uvidí jednoho nějakého šmejda se vzduchovkou, tak ho setřepe jak shnilé třešně a poštve na něho psa Šarika, samozřejmě, že pět ostřelovačů umístíme na obecní lípu na návsi, dva ostřelovače umístím já osobně u sebe v domku na půdě u vykýřového okna, další tři ostřelovači budou na továrním komíně s.r.o, podnikatele Srpka, ale co se zbylými deseti, zatím se mně nepodařilo tento problém vyřešit, co se týká tajných, tak ty už jsem přihlásil k přechodnému pobytu v Kozojedech a budou zde v převlečení za rekreanty, tak že v uniformě budu jen já a velící poručík. Celý průjezd je naplánován na dobu pěti minut a každá obec funkcí starosty ručí za to, že delegace nebude napadena teroristy a to ani islámskými, ani jinými věřícími,“ vykládal vyvaleným zastupitelům rotný Kudla a tvářil se u toho, jako kdyby on sám byl ministrem vnitra v Kozojedech.
„Tak zbývající ostřelovači ať jsou schovaní na topolech na hrázi rybníka, to jsou nejvyšší stromy v Kozojedech, na každém topolu může být klidně jeden ostřelovač a budou krásně vidět až do Kundomína a kdyby je náhodou setřepal vichr, tak spadnou do rybníka a nic se jim nestane,“ navrhla Udrbaná.
„Ty topoly mně ani nepřipomínejte, rád bych věděl, který blbec je tam vysázel, stíní hladinu rybníka a nedá se tam vůbec koupat, jak je voda chladná,“ zavrčel Skokan.
„Údajně to byl nějaký František, ale ten v roce 1990 emigroval i se svojí babičkou do bývalého Sovětského svazu na protest proti okupaci Československa kapitalismem,“ upřesnil Babočka.
„Pánové a dámy, po tomto mimořádném sjezdu si každý zastupitel vezme na starost deset domků, kde navštíví jejich obyvatele a upozorní je na to, že v době průjezdu budou hlídat děti, aby tyto nepokládaly na silnici hřebíky, připínáčky a jiné nebezpečné věci, u kterých by hrozilo proražení pneumatik, ale především si musí pohlídat svoje domácí zvířectvo, kravami počínaje a potkany konče, dále hodinu před průjezdem pokropíme silnici, jelikož přes Kozojedy je polovina silnice pokryta šotolinou, aby jsme zamezili prašnosti, silnici pokropíme zahradními konvemi, protože v obecní kase nejsou peníze na zaplacení kropícího vozu. Před ty nejhůře vypadající baráky postavíme svépomocí krycí stěny z překližky a na překližku namalujeme výstavní vilky s předzahrádkami a anglicky střiženými trávníky a na pozadí budou spokojeně se pasoucí ovečky, ale pěkně vypasené, ne žádné chcíplotiny, aby ministryně viděla, že soukromé hospodářství má v Kozojedech nebývalé úspěchy v chovu ovcí. Musíme ale vyřešit jeden závažný problém a to, co provedeme se starým Flaškou, to je neřízená střela a pokud by se Flaška střetl s delegací, nemuselo by to dobře dopadnout a ministryně by nemusela ani do Prahy dojet, máte někdo nějaký návrh?“ přešel Jelimánek plynule k dalšímu bodu jednání.
„Co kdyby jsme požádali podnikatele Srpka, aby nám jako sponzor přispěl finanční částkou sto tisíc a zaplatili by jsme Flaškovi zájezd do nóbl bordelu a zaplatili mu ty nejlepší lehké ženy v Česku, jinak to nevidím dobře, ale ty ženy zase nesmí být příliš lehké, pod sto kilo nesmí mít ani jedna, protože Flaška miluje prdelaté boubelky. Navíc, kdyby zrovna šel z hospody a uviděl by za sklem auta rajcovní černošku, tak by na ni ukazoval obscénní gesta a Kondolízu by mohl trefit šlak a ani já bych si ji netroufl oživovat,“ zapojil se do debaty Mudr. Mlaskal.
„A co vlastně ta Kondolíza v té Praze bude dělat?“ zvědavě se zeptala Švidravá.
„Bude podepisovat spoustu důležitých smluv, hlavně podepíše smlouvu o smlouvě budoucí na umístění radaru v Brdech a když ti hloupí Poláci poslali Američany ke všem čertům, tak se bude jednat i o umístění raketových základen, které budou umístěny v pražské Stromovce, toto je ale důvěrná informace a nesmíte o tom mluvit ani doma se svými příbuznými, dále podepíše smlouvu o vzájemné pomoci a spolupráci Česka z USA na dobu neurčitou, čili na věčné časy a nikdy jinak,“ vysvětlil Švidravé a ostatním zastupitelům Jelimánek.
„A to proboha nemohli vyřídit dopisem, kdyby ho poslali do Ameriky doporučeně, tak by to vyšlo maximálně na padesát korun, tak ta návštěva zase bude stát majlant, já asi přestanu platit daně, abych podporoval takové rozhazování peněz,“ podivil se Prdelník.
„Pane Prdelník, to je záležitost osobního jednání mezi ministry zahraničních věcí, to se nedá vyřídit dopisem, umíte si představit, kdyby se takový dopis dostal do rukou KGB, důsledky si raději ani nechci domyslet, možná by kvůli tomu vznikla i třetí světová válka a kdyby se nedej Bože ten dopis dostal do rukou Ládina z Al Kejdy, tak to by byl konec světa,“ udiveně odpověděl Jelimánek a hrůzou se mu zježil zbytek vlasů, mistrně obtočený kolem pleše „a navíc za Česko smlouvu dokonce podepíše šlechtic s modrou krví z toho Orlíka, takové barony nemají ve vládě ani v Americe.“
„A co kdyby jsme té Kondolíze nabídli, aby se v Kozojedech zastavila na občerstvení, Mravenec v hospodě U Kance Ferdy dělá výborný guláš Překvapení kuchaře Pekelníka a ještě nikdo nepoznal, že ho dělá z toulavých psů, je tam hodně cibule, chilli a pálivá paprika, by jste viděli, jak by Kondolíze zčervenala ta její černá huba a jenom by se oblizovala,“ poprve promluvil Ing. Papuča, „slavnostně by jsme vyzdobili výčep girlandami, jak na ples a nebo by mohla obědvat v sále, kde jednáme my a Mravenec by si aspoň jednou v životě vzal na krk vázanku.“
„To je vyloučené, po celé trase má kolona zákaz zastavení a dokonce řidiči mají výjimku, že nemusí dodržovat rychlost v obci, doporučuji zavřít veškeré domácí zvířectvo včetně kačen a husí, protože takové hejno kačen pro auta, řítící se rychlostí přes sto padesát kilometrů v hodině by bylo velice nebezpečné, takovou instrukci jsem obdržel od velícího poručíka VB,“ rezolutně odmítl tuto možnost rotný Kudla „a navíc v oknech hospody nemáme zabudováno bezpečnostní, neprůstřelné sklo a na jeho zabudování nemá obec peníze.“
„Tak to mně tedy pane rotný vysvětlete, když tedy mají zákaz zastavení, jak to budou řešit, když se Kondolíze bude chtít čurat, to bude dělat do igelitového sáčku?“ podivil se Ing. Papuča.
„To je věcí hlavního organizačního štábu, řízeného přímo ministrem Íčkem, tento problém tady neřešme,“ mávl rukou Kudla „pravděpodobně ji budou podány nějaké tablety na vyřazení močovodu po dobu jízdy z funkce a nebo umělý vývod do bažanta.“
„Ale stejně by mě to zajímalo, pokud bude mít Kondolíza kalhoty, tak to bude sranda, to jí bodyguardi udělají z deky zástěnu, nebo jak to mají vymyslené, vidíte, taková drobnost a nikoho by nenapadlo, jaký to je problém,“ nedal pokoj Ing. Papuča.
„Pane Papuča, to není náš problém, musíme řešit důležitější věci,“ napomenul ho Skokan.
„Ale neříkejte, že vás by to nezajímalo, jak tento problém mají vyřešený, tedy mě opravdu nic kloudného nenapadá, než ta zástěna,“ nedal stále pokoj Ing. Papuča.
„Při nedělní mši naše kostelní zastupitelstvo rozhodlo, že za katolíky bude mávat na projíždějící kolonu kostelní rada v čele s panem farářem Kropáčkem, to jste měli vidět, jak vyváděla stará Splašková, protože ta není v kostelní radě, nakonec kostelník Plotek se uvolil, že může jít za něho, protože on není na nějakou cizí babu zvědavý, že jemu stačí jeho stará, které už má plné zuby a zřejmě ji v nejbližší době zabije a pán farář bude ještě kromě mávání i kolonu aut ostříkávat svěcenou vodou, z kostelní pokladničky k tomu byla zakoupena speciální dětská vodní pistolka, pane Kudla, informujte ostřelovače, aby si nemysleli, že pán farář chce na Kondolízu spáchat atentát a nedej Bože, aby pana faráře odpráskli jako koroptev,“ odvedla hovor na jiné téma Švidravá.
„Velící poručík VB upozornil ještě na jednu skutečnost, z Trokavce, to je jedna z vesnic v Brdech, kde bude postaven radar, se chystá velký počet demonstrantů proti radaru právě do Kozojed, protože jejich starosta zjistil, že právě v Kozojedech je jediné místo po celé trase na protesty a to prudká, pravotočivá zatáčka uprostřed Kozojed, kde se musí rychlost vozidel zpomalit na třicet kilometrů v hodině a právě v tomto místě chtějí uspořádat demonstraci s transparenty a dokonce s megafonem, nikdo bohužel doposud nezjistil, jak se v tom Trokavci mohli dozvědět o páté, přísně utajované trase, pravděpodobně je na ministerstvu vnitra nějaký zrádce, ale ten bude určitě v nejbližší době vypátrán, možná by stálo za úvahu postavit u silnice v tomto inkriminovaném místě protihlukovou stěnu, protože jestli nějaký blbec silně zařve do megafonu, mohl by se řidič, vezoucí Kondolízu leknout a místo do zatáčky by úlekem jel rovně a umíte si představit, kde by skončil, u malorolníka Kobylky ve dvoře v hnoji,“ zděšeně upozornil rotný Kudla, „proto navrhuji, aby děti kapitalisticky uvědomělých rodičů se rovněž shromáždily v kritickém místě, aby překřičely protestanty a aby jejich šťastné úsměvy a veselé štěbetání utvrdily paní Kondolízu a o nerozborném spojenectví Česka a USA, já osobně budu stát hned vedle toho starosty z Trokavce a vahou své funkce ihned zakročím, pokud začne nechutně řvát, ihned mu zavřu hubu.“
„Čert nám byl tu Kondolízu v Kozojedech dlužen, tolik roků jsme si tu žili naprosto klidným životem, který akorát rušila jelení říje a teď kvůli tomu, že Kozojedy za pět minut projede nějaká baba z Ameriky se všichni můžeme podělat, hergot, proč z letiště do Prahy neletí vrtulníkem, tak by jsme o nějaké Kondolíze ani nevěděli, akorát Skokan by ji slavnostně zamával z rogala,“ rozčílil se Prdelník.
„Buď rád za tak významnou událost pro celé Kozojedy, až děti našich dětí budou číst v obecní kronice o tomto významném dni pro Kozojedy, budou na nás hrdí, jak jsme se s tak složitou situací dokázali se ctí vypořádat, já například konečně budu moci vyvěsit americké vlaječky, které jsem měl za bolševika ukryté ve sklepě pod uhlím,“ vyjel na Prdelníka Mudr. Mlaskal  „a na dveře zdravotního střediska vyvěsím oznámení, že v případě zdravotních potíží paní Kondolízi v momentě průjezdu Kozojedy samozřejmě bude oproštěna od všech zdravotních poplatků.“
„Víš co felčare, ty místo mávání raději na zdravotním středisku vybírej od důchodců poplatky, aby státní kasa nezela prázdnotou, protože ta návštěva Kondolízy bude pěkně mastná,“ seřval doktora Ing. Papuča, který za celý život nebyl ani jednou u doktora a Mlaskalovi začalo na čele vytékat z pórů na kůži sádlo.
„A kolik vlastně těch aut v té koloně bude?“ zeptal se Babočka.
„Dvě stě osmdesát,“ upřesnil Kudla.
„Já se zkusím domluvit s truhlářem Dlátem, jestli by před obecním úřadem zhotovil maketu radaru i s raketou, možná by jsme třeba byli vyhlášeni nejlepší průjezdní obcí a obdrželi by jsme nějakou putovní zástavu, bohužel nevím, kdo by před před tou zástavou držel čestnou stráž a navíc na obecním úřadě nemáme ani poplašnou pistoli, natož samopal,“ navrhl Skokan.
Nakonec se zvláštní výjezdní zasedání obecního zastupitelstva protáhlo až do půlnoci a kdyby je hospodský Mravenec nevyhodil s posledními ožraly, tak by seděli až do rána.
Konečně nastal onen očekávaný den, okna všech uvědomělých kapitalistických občanů byla polepena českými a americkými vlaječkami, Skokan měl dokonce vlaječky velké jak rozměr okna a týden neviděl ven a spotřeboval tolik elektřiny na svícení, jak za celý rok, před obecním úřadem byla opravdu maketa radaru z polystyrénu a raketa z překližky, dokonce i s ohňovým ocasem, silnice druhé třídy přes Kozojedy byla pokropena vodou proti prachu, topoly, obecní lípa a komín s.r.o. bývalého komunisty Srpka byly obsazeny ostřelovači a všichni příznivci i odpůrci radaru byli natěsnání v rizikovém místě a to v ostré zatáčce uprostřed Kozojed, kde se dokonce vešla i obecní kapela Růžový kvítek, řízená kapelníkem Šourkem.
„Srpku, kde se cpeš, ty taky musíš být v každé prdeli, když tady jednou v noci projížděl Husák, tak jako jediný jsi mu mával s pionýrským šátkem u krku a baterkou sis svítil na hubu, aby si Husák ten tvůj ksicht zapamatoval a teď se zase cpeš dopředu, parchante, kdyby jsi žil ještě za války, tak jako jediný by jsi tu zuřivě mával na Hitlera, když přijel na inspekci Bohmen und Mahren,“ vřeštěl na komunistického podnikatele malorolník Kaška, ale Srpek byl splachovací a mohutně si lokty prorážel cestu ke kraji silnice i s transparentem Ať žije radar, bohužel pro Srpka ho zahlédli demonstrující obyvatelé Trokavce a společně se na Srpka vrhli, transparent mu omlátili o hlavu tak, že ho měl nakonec proražený na ramenou jako límec a jeden z demonstrantů mu maketou železné pěsti přerazil lícní kost a roztrhl bradu.
„Ještě jednou se tu ukážeš ty darebáku a odnesou tě v rakvi,“ řval za prchajícím Srpkem starosta Trokavce.
Největší randál samozřejmě dělali odpůrci radaru z Trokavce a Junáci z Kundomína, kteří sice nevěděli o co se jedná, ale měli slíbeno, že když budou hodně řvát, tak odpoledne s nimi rotný Kudla provede bojovou hru, pod krycím názvem Odražení útoku nepřátel radaru kruhovou obranou .
Silně nervozní byl kapelník Šourek, který se svou kutálkou celých čtrnáct dní pilně cvičil skladby Ó VLAJKO S PÁSY A PRUHY a americkou hymnu a nervozně v pravé ruce třímal taktovku, Junáci řvali jeden přes druhého něco nesrozumitelného a starosta Trokavce vyzýval všechny zúčastněné megafonem, aby při průjezdu kolony hrozili zaťatými pěstmi na vrahy z Wall Streetu a někteří z demonstrantů měli na holích makety železných pěstí, se kterými za komunistů hrozili směrem na západ na zákeřné imperialisty.
Velící poručík celou noc obcházel určený úsek v délce dva kilometry a bílou barvou si značil každý kamínek, každé stéblo trávy, aby mohl lépe zkontrolovat, jestli se v daném úseku nepohybují nekalé živly, ale nakonec zjistil, když provedl zpětně kontrolu nátěru, že mu další kamínky a stébla posrali létající ptáci a poručík celý zmatený začal uvažovat, jestli nemá kontaktovat ministra Íčka, že v Kozojedech se chystá ze vzduchu na konvoj atentát, nakonec si to rozmyslel a sám sebe ubezpečil, že spolu s rotným Kudlou a praporčíkem Houžvičkou celou situaci zvládnou a když se dostavil den před průjezdem do Kozojed, ihned navštívil obecní služebnu VB, kde se mu vzorově zahlásil rotný Kudla „pane poručíku, během mé služby se nic mimořádného nestalo, hlášení podává velitel obecního oddělení VB v Kozojedech rotný Kudla.“
„Dobře, dobře pane rotný a kolika členům VB velíte?“
„Sám sobě pane poručíku.“
„A kdo je vaším nadřízeným?“
„Starosta Kozojed Jelimánek.“
„A jak spolu vycházíte?“
„Výborně pane poručíku, ještě jsme si v životě nedali přes hubu.“
„Dobře, dobře, pane rotný, víte co nás v nejbližších hodinách čeká, nepřetržitá ostraha svěřeného úseku i za cenu položení vlastního života za hladký průběh průjezdu paní Kondolízy, pan ministr slíbil zvláštní prémie, pokud americká ministryně ve zdraví dojede do Prahy, jenom mne mrzí, že jste v daném úseku nevysbírali všechny kameny, já jsem jich ještě plné kolečko odvezl do Kundomína, no, nikdo nejsme dokonalý, vzdušný prostor budou mít pod kontrolou ostřelovači a grippeny, jenom vyložený blbec by si v době průjezdu troufl na průlet rogalem nad Kozojedy, ostřelovači by ho ve vzduchu rozstříleli jak cvičného holuba, chovatelé pod přísnou pokutou zavřeli všechno domácí zvířectvo, tak by neměl nastat problém.“
„Vím pane poručíku, bude to zkouška našeho policejního výcviku skutečným bojem a jsem přesvědčen, že plně v této zkoušce obstojíme,“ postavil se do haptáku Kudla, „tentokrát jsem osobně obešel všechny dvorky u domků a zkontroloval petlice na králíkárnách a chlévech, všechno je dobře zabezpečeno, tak že jediná hrozba je od divoké zvěře v lese Dubníku , ale místní myslivecké sdružení Vrabčí hnízdo mě ujistilo, že z lesíka se na silnici nedostane ani veverka, natož divoké prase.“
Do průjezdu kolony chybělo pět minut, když nad inkriminovanou zatáčkou začalo kroužit hejno poštovních holubů místního holubáře Kobylky, poručík, rotný Kudla, ostřelovači a tajní včetně obecního zastupitelstva silně znervózněli.
„To je tedy průšvih, kdo vypustil ty holuby, jestli pokálí projíždějící auta, tak chovatel půjde sedět natvrdo,“ řval do vysílačky velící poručík.
„Pane poručíku, to jsou holubi chovatele Kobylky, on už s nimi vyhrál několik mezinárodních cen a dokonce má v chovu světového šampiona v doletu na dálku a jeden jeho holub dokonce umí mluvit jako papoušek,“ odpovídal nešťastný Kudla a v duchu proklínal Kobylku a jeho vzácné holuby a hlavně sám sebe, že na holuby zapomněl jako na vlastní smrt.
Holubi, jakoby vycítili, že je jim věnována nebývala pozornost se najednou snesli a celé hejno usedlo na kovové zábradlí před základní školou v Kozojedech, které bylo hned za zatáčkou a sloužilo pro bezpečnost dětí ze školy, aby nevběhli ze školy na frekventovanou silnici druhé třídy.
„Pozor, kolona vjíždí do Kozojed,“ zařval velící poručík do vysílačky a do zatáčky se vřítilo první auto a nastala mela, protestanti z Trokavce okamžitě na čelní sklo prvního auta začali metat vejce, starosta Trokavce začal do megafonu vřeštět „smrt vrahům z Wall Streetu „, kapelník Šourek začal divoce mávat taktovkou a kutálka spustila ryčný pochod Kolíne, Kolinééé.. ,Junáci začali nastavovat dlaně, jelikož čekali, že jim z aut začnou házet bonbony a ze zábradlí se zvedlo splašené hejno poštovních holubů, které bylo tím řevem a hlomozem tak vystresované, že první tři auta byla totálně pokálená holubím trusem, přičemž jedno z aut vezlo Kondolízu.
„Pitomí ptáci,“ vřeštěl sinalý velící poručík, „to si někdo odskáče, nechám ho zavřít až zčerná, hovado jedno.“
A tak kolona, pocákaná ptačím trusem prosvištěla Kozojedy, holubi se uklidněně snesli na pole se žitem za Kozojedy, kolona už byla dvacet kilometrů za Kozojedy a kutálka ještě stále vyhrávala Kolíne, Kolínééé… ,Jelimánek dostal slabý srdeční záchvat, Mudr. Mlaskal se mu pokoušel dát první pomoc umělým dýcháním z huby do řiti, Junáci se rozběhli do místního lesa a okamžitě rozvinuli kruhovou obranu, farář Kropáček ze setrvačnosti stříkal na všechny přítomné z pistolky svěcenou vodu a jenom starému Flaškovi to bylo naprosto jedno, protože si v té době užíval s lehkými ženami o váze stodvacet kilo netto v nóbl bordelu Thajské masáže v Praze a ve vodní vířivce po desáté souloži se šampaňským v ruce prohlašoval, že takové státní návštěvy by měly projíždět Kozojedy dvakrát za týden a Srpek by zbankrotoval.
„To je ale blbec ten Srpek, je vidět, že je to bývalý bolševik, který pro stranu a vládu položí i ten svůj blbý život, já, kdybych měl tolik peněz, co on, tak mě nezajímají nějaké Kondolízy a místo nějakého pitomého mávání na jednu babu bych si za svoje užíval v bordelu,“ uzavřel svoji filosofii Flaška a nechal si za sponzorské peníze Srpka donést ještě celou basu šampaňského.

Blog nezávislého srandisty, čilého emeritního důchodce Václava Vrány. Jenom zde naleznete komenty bez cenzury v celém Česku ve formě satiry a humoru. Sdílejte s vašimi přáteli. Fandím SPD,