Odvolávání za Nečasovy vlády.

Dneska se 200 zmrdů v parlamentu dohadovalo za peníze nás, daňových poplatníků, jestli personální změny, které Babišova vláda v nedůvěře provádí na ministerstvech a různých papalášských postech, které obhajuje tím, že k odvolaným papalášům nemá vláda v dedmisi důvěru, načež idioti z opozice okamžitě trumfují, že je absurdní, aby vláda, která sama nedostala důvěru, vyhazovala loajální šmejdy, přítulné k opozici a zdůvodňovala to nedůvěrou, když sama důvěru neodostala. Ať už je to jak chce, prostě každá vláda, ať už s důvěrou nebo bez důvěry okamžitě vyhazuje z ministerstev a strategických postů soudruhy, kteří kolaborovali s minulou vládou a kteří jsou důvodně podezřelí, že by následující vládě škodili tak nějak zevnitř. Jsem rád, že jako pracující důchodce dělám vrátného, čímž možnost, že by mě Babišova vláda odvolala kvůli nedůvěře, je asi 1: bilionu a vyhazování, přehazování a přemisťování papalášů je mi u prdele.

Opět vám nabízím výňatek z mé knihy MIMIKRY MOCNÝCH, ale už poslední a to s názvem

Odvolávání za Nečasovy vlády

 Podle nadpisu by se mohlo zdát, že jednotlivá ministerstva, která byla dočasně obsazena ministry Nečasovy zmutované trojkoaly provedly casting na obsazení nových uklízeček , ale není tomu tak, když noví ministři vtrhli do svých ministerstev jak uragán, okamžitě začali čistit ministerstva od nepohodlných náměstků, kteří byli na svých postech ve službách nepřátelských stran.
„Nechci na ministerstvu vidět ani jednoho socana, černoprdelníka a nebo zeleného mužíka ,“ přikázal na ranním rozdílení před Vrabčí akademií ministrům jejich velitel Nečas, „běda tomu, kdo nedoručí výpovědi do 24 hodin a všichni mi ručíte svojí hlavou a ministerským křeslem, že do 24 hodin budou doručeny výpovědi i těm, kteří během Topolánkovy vlády na postech náměstků zemřeli, osobně si to zkontroluji a kdo ty šmejdy nevyháže na ulici, tak bude při jednání vlády klečet v rohu na hrachu!“

„Pane veliteli, spolehněte se, vymeteme ministerstva od opozičních pracovníků jak Augiášův chlív, do oběda budou na ministerstvech odpovědní náměstci jen z trojkoalice ,“ dušovali se ministři a rozprchli se , jak když do ptáků střelí.
Ministr školství Dobeš při příchodu před ministerstvo se úlisně usmíval do kamer a blesků fotoaparátů a dotírajícím Jasánkům sdělil, že jde vyhodit všechny, co nemají na ministerstvu co pohledávat a hlavně dá výpověď na hodinu Janu Ámosu Komenskému, který údajně už dost dlouho pije ODS krev, „sice ho neznám osobně, ale ten se bude divit, jak s ním zametu, co si co dovoluje po celé Evropě vykřikovat, že škola je hrou, však až budou studentíci cálovat, tak uvidíme, jak je ta hra bude bavit a hlavně vyhodím každého pracovníka od funkce vrátného až po náměstka, pokud je to socan a nebo jiný katolický darebák, žádné náboženství se ve školách nevyučuje, tak mě do školství nebudou kecat žádní černoprdelníci, ani papež,“ výhružně blýskl jedním okem Dobeš a rozrazil vchodové dveře ministerstva, až se vysypalo sklo.
„Kto nemá Amerycké obšanstfí, tak ať okamšitě vypatne, neš cho vychodím s okna a fšechny námestcy náměstcy mufí ofládat američtynu a chci za náměstky dfa černochy s modrou krfí ?“ vyřídil baron von Orlík vrátnému na ministerstvu zahraničních věcí svoje kádrové požadavky  a vrátný to okamžitě rozhlásil ministerským rozhlasem po celé budově a kdo neovládal američtinu, okamžitě se ukryl na velké straně a baron spokojeně usnul před vrátnicí.
„Pane Džone, budete čistit ministerstvo vnitra od náměstků, kteří nejsou veřejní ?“ dotírali na bývalého Jasánka jeho bývalí kolegové. „Ano, již jsem předal jmenovací dekrety soudruhům Janku Vyskočovi, délesloužícímu podplukovníkovi Kubicemu a strážmistru Flanderkovi a všichni se zavázali, že budou udávat i mimo pracovní dobu a Janek Vyskoč zamečel, že mu to nevadí a že bude udávat i v sobotu večer a v neděli ráno, bohužel soudruh vachmajstr z Putimi odešel do předčasného důchodu na osobní žádost, tudíž jsem neměl příležitost ho vyhodit kvůli členství v KSČM“ rozšafně do mikrofonu sdělil ministr vnitra Džon.
Kalousek přišel na ministerstvo financí tak nalitý, že ani po desáté nemohl spočítat všechny náměstky a když počítal po jedenácté, tak u toho usnul a když se probudil, tak mu tajemník oznámil, že ministerstvo financí má jen jednoho náměstka a že bude nutné dalších šest přijmout, s čímž Kalousek okamžitě souhlasil a šel si na záchod loknout z flašky Okeny, kterou měl mistrně ukrytou ve splachovadle.
Nejsrandovnější počítání a rozhlížení, koho vyhodí prováděl obranář Vondra na ministerstvu války a míru. Jelikož je malý a bachratý, tak vylezl na stůl a začal se rozhlížet a počítat, ale pořád se nemohl dopočítat, protože náměstci střídavě zalezli pod stůl a zase vylezli a Vondra z toho tak zblnul, že mu křivá huba udělala mohutný škleb a začal vykřikovat,“ na takové počítání a rozhlížení nejsem zvědavý, okamžitě trvám na tom, aby odborná firma zpracovala audit náměstků za půl milionů a zaplatí se to ze ztrát předražených nákupů obrněných transportérů a který náměstek nebude člen ODS, tak bude okamžitě poslán do činné služby v Afghánistánu!“
A tak všichni ministři řádili na ministerstvech jak urvaní z řetězu a především dbali příkazů velitele Nečase, že odbornost je až na posledním místě a jedině kdyby při vyhazování nějaký bývalý socanský náměstek exnul, tak by se vyhlásilo výběrové řízení, kde by se napsalo, že k přijetí je výhodné především ukončení studia na jednoroční managerské přípravce pro kapitalistické blbce CEVRO s modrým diplomem.

Jeden den Ivana Denisoviče Hnojůvky

Číst diskuze na zvrhlých a řiťolezných portálech, jako jsou iDnes či americký Facebook je opravdu jen pro otrlé povahy, protože prodírat se hnusem názorů vymytých mozků působením dokonale propracované ideologie parlamentní demokracie po vzoru Goebbelse je to samé, jako ručně čistit septik s lidskými výkaly. Na jedné straně převlečení bolševici z řad ODS,TOP09, KDÚ, a zaniklých tlup ODA,US,VV kteří by za současný režim obětovali i veškerý svůj nakradený a natunelovaný majetek od r.1989 dosud a na druhé straně příznivci KSČM,ČSSD a ANO, kteří současný režim nemohou ani cítit a obě skupiny se nenávidí až za hrob a kdyby to bylo technicky možné, tak by se navzájem podřezali dlouhými noži, ale zatím nepřišel ten den. Já osobně mám jasno, každý režim  je zločinny, čili jak ten minulý, tak ten současný a je to jednoduché, protože oba režimy řídili a řídí ti samí darebaci a dnes už i jejich parchanti, příslušně svými chameleonskými fotry vychovaní a zblblí. Jinak svým způsobem jsou si oba režimy podobné jako vejce vejci, což dokumentuje můj článek o jednom dni Ivana Hnojůvky.

Výňatek z mé publikované knihy MIMIKRY MOCNÝCH

Jeden den Ivana Denisoviče Hnojůvky.

Jeden den Ivana Denisoviče Hnojůvky

Pokud by titulek někomu připomínal něco povědomého, tak vězte, že jsem jméno popisovaného hrdiny v mém článku použil z titulu knihy Solženicyna kromě posledního příjmení, ale to je tak všechno, text je autorsky můj a rovněž nemám v úmyslu porovnávat život mukla v Gulagu a život fitkivní osoby v českých -ISMECH. Můj hrdina se klidně mohl jmenovat třeba Bonifác Hnojomet nebo Khárl Švancenberk. Lidi na internetu se neustále přou, zda za komunistů bylo líp než po hadráku 1989 dosud. Nemíním tady pitvat socialismus (komunismus totiž neexistoval) a současný otrokářsko-feudální režim v Česku, vydávaný za kapitalismus, nesnáším ale ideologicky prolhané sračky, které se snaží propagovat jenom ten režim, který vládne, jak je tomu u převlečených bolševiků a komediantů dneška. Nečtu bulvár, ale pokud se do bulvárních sraček začtete, tak si buďte jistí, že 98% komediantů tam bude slintat o tom, jak byli za socialismu perzekuováni, buď oni, nebo jejich fotři a mamy, každý druhý komediant tvrdí, že byl angažovaný v protikomunistickém odboji a že s STB z nich nespolupracoval nikdo a že k podpisu Anticharty do ND byli nahnáni pod pohrůžkou zastřelení no a majitelé.s.r.o a nebo teď už jejich parchaanti, do jednoho bývali ředitelé národních podniků a karierističtí bolševici, zase tvrdí, ža za komunistů bylo všechno za hovno, čímž vlastně popírají sami sebe. Já tvrdím jedno, za každého režimu je něco pozitivního a něco negativního a jenom debilové a vychcaní bezpáteřní a bezcharakterní zmrdi to dobré, co minulý režim nabízel pošlapou, pozvracejí a pomluví a takoví by měli být po každé změně režimu jako první pověšení na pouličních lamapách, jedině tak může být ve společnosti jakž takž krásně.
r.1982 den D 
Ivan Denisovič Hnojůvka byl referentem jednoho národního podniku a vyznačoval se absolutní politickou impotencí, což za komunistů mělo za následek, že i kdyby vystudoval dvě vysoké školy, tak by do smrti zůstal referentem. Ivan byl ovšem celkem spokojený člověk, poctivě a bez absencí chodil do práce, nemusel se zůčastňovat každý týden schůzí podnikových komunistických buněk a jelikož jeho rodiče i on sám nevlastnil žádnou chatu, tak každý pátek jako jediný zůstával v práci až do skončení řádné pracovní doby a poté, když bylo krásně, tak odjel tramvají na koupaliště.
Jelikož byl svobodný, dálkově při práci studoval vysokou školu, na kterou byl doporučen díky tomu, že pocházel z dělnické rodiny a tudíž měl čistý kádrový rejstřík. Ivan byl ale i trochu recesista a mezi jméno a příjmení si tituloval Denisovič po svém starším bratrovi, který se jmenoval Denis a právě si odpykával 2 roky na tvrdo za to, že když šel ožralý z hospody, tak vykřikoval, že všichni komunisti patří do plynu a jeden bdělý domovník, tentokrát to nebyl odbojář a nepracoval v televizi, ho udal. Ivan byl ale několikrát upozorněn předsedou celozávodního výboru KSČ, že titulování Denisovič je zesměšňování sovětského kalendáře se sovětskými jmény a že se klidně může stát, že mu CZV KSČ zatrhne studium na vysoké škole.
20. října 1982:
Ivan Denisovič jako vždy praštil pěstí do budíku, který ho vytrhl ze spaní, vstal, provedl osobní hygienu, v poklidu se nasnídal a vypravil se jako každý jiný den do práce. Poctivě píchal 1 minutu před zahájením pracovní doby a po příchodu do kanceláře si uvařil kafíčko a poctivě hodinu studoval Rudé právo, ale jen sportovní rubriku a když se stalo, že čeští hokejisté porazili nenaviděné Rusy, tak si na oslavu dal do kafé velkou štamprli rumu, kterou měl mistrně ukrytou v registrační skříni. Poté vyřídil došlou korespondenci, na psacím stroji vydatloval několik vnitřních dopisů a přišla doba svačiny. Jako všichni ostatní se i Ivan oblékl a vyrazil do ulic a poslušně se postavil do fronty na banány, aniž by se hádal s důchodci jako jeho kolegyně z práce, že mají chodit nakupovat odpoledne, kdy už jsou lidé z práce doma a neopruzovat ve frontách a zdržovat pracující inteligenci, když mají hovno co na práci.
Při čekání ve frontě vyslechl, jak všichni frontaři jako jeden člověk nadávají na komunisty a na socialistické zřízení, že všude je hovno a že kdyby byl kapitalismus, tak by nežili v takovém srabu a nejvíce je sralo, že západoněmečtí soudruzi důchodci si jezdí v Mercedesech, zatím co v Česku i pracující se stěží zmůže na Trabanta. Když na něho po hodině a půl došla řada a Ivan si za tu dobu vyslechl spoustu vychloubačů, kteří na truc těm, kteří byli u Balatonu vykládali, jak byli na Francouzské Riviéře a dokonce si jako kompars zahráli ve filmu Četník ze Saint Tropéz a co všechno si za valuty dovezli a to díky svému členství v KSČ, zbyl na něho jeden trs již nahnilých banánů, ale Ivan byl spokojený, protože ten za ním už dostal hovno a dokonce ani nezáviděl těm, co byli v Saint Tropéz. S trsem banánů se vrátil zpět na pracoviště, kde dorazil jako první a za ním se v půl hodinových intervalech dostavovali další referenti a hlavně refefentky, které v tu dobu absolvovaly několik front na různé zboží a hodinu se mezi sebou všichni chlubili, kdo dokázal sehnat větší množství nedostatkového zboží, přičemž zvítězila referentka Julie, která sehnala celý balík vložek, tehdy ještě bez křidélek a dvě role hajzlpapíru. Tím čas uběhl tak rychle, že nastala doba oběda a opět všichni svorně vyrazili za sháněním dalších úzkoprofilových produktů, přičemž se všichni ještě do konce pracovní doby stihli naobědvat, Ivan byl toho dne nadmíru spokojený, protože se mu v přeplněné samoobsluze podařilo vytrhnout košík jednomu nedomrlému důchodci, kterému doporučil, aby chodil nakupovat časně ráno, když ostatní jsou ještě v práci. Dokonce se mu podařilo sehnat Pražskou šunku v konzervě, kubánské pomeranče a jako bonus vepřové játra. Po skončení pracovní doby Ivan poctivě píchal 1 minutu po skončení pracovní doby, ale byl trochu otrávený, protože zrovna ten den se musel po pracovní době zůčastnit školení pro nestraníky, kde se sice 2 hodiny mírně prospal, ale lektor, podnikový ředitel a budoucí majitel s.r.o. ho neustále budil s dotazy, co soudí o mezinárodním dělnickém hnutí.
Když k večeru přišel Ivan domů, něco povečeřel, chvíli sledoval televizi, kde se neustále mluvilo o spolupráci s SSSR na věčné časy a nikdy jinak, když usnul, tak se mu zdálo, jak ho ve frontě na toaletní papír ti za ním lynčují, protože jako poslední dostal poslední roli a na ty za ním zbylo zase hovno, a pak se mu zdálo, že sehnal panenskou svíčkovou a všichni sousedi čichají u něho za vchodovými dveřmi, najednou zazvonil budík……
r.2012 den D
V době sranda prče se Ivan rovněž nijak neprojevoval, veškeré manifestace ho nechaly chladnými a pouze jednou se nějakým nedopatřením připletl na náměstí, kde všichni hajlovali rukama s roztaženými prsty do V. Když ho ale nějaký uvědomělý soudruh přetáhl přes záda holí s Československou vlajkou, protože Ivan necinkal klíčema a netvářil se dost revolučně a neřval nejsme jako ONI, zařekl se, že mezi voly ho už nikdo nedostane a místo manifestací si raději zašel do kina na filmy nepřístupné mládeži. V té době měl už vystudovanou vysokou školu, ale ve své politické slepotě jaksi zaspal dobu a neangažoval se ani v Občanském foru, kde ho jako nestraníka zvali všichni fluktuanti z podniku a ani se neorientoval v nově vznikajících stranách, jenom se bavil tím, jak komunistický ředitel s komunistickými náměstky pobíhali vyplašeně sem a tam a dokonce se nabízeli, že lidem na píchací karty napíší navíc přesčasové hodiny. Jako jediný z podniku se nezůčastnil generální stávky a poctivě pracoval, za což sklidil od všech referentů vlnu nevole a dokonce mu kolega referent, který zrovna co by člen KSČ očekával povýšení na vedoucího kanceláře, polil dokumenty inkoustem.
„Ty vole, na náměstí se tvoří dějiny a ty děláš jak idiot, my potom vypadáme jako flákači!“ seřvali ho všichni, ale Ivan mávl rukou , že ho to nezajímá, jelikož svině existují v každém režimu.
A jak plynul čas, plynuly i změny , komunistický ředitel s komunistickými náměstky v té době již horlivými členy ODS zprivatizovali celý národní podnik, vytvořili s.r.o. a poté svolali všechny pracující a suše jim oznámili, že nastává doba kapitalismu a s nikým se nebudou srát. Bohužel jim buď podnikatelský záměr nevyšel a nebo vytunelovali všechno, co mělo nějakou cenu a Ivan se den ze dne stal nezaměstnaným.
20.října 2012.
O 30 let starší Ivan sice jako nezaměstnaný by mohl spát, kdyby ho nečekaly povinnosti a vztekle bouchl pěstí do budíku, vykonal osobní hygienu, ve spěchu zhltnul snídaní a vypravil se na pracovní úřad, na který byl pozvaný v 08:00hodin, ale Ivan věděl, že je lepší přijít o hodinu dříve, aby tam nezkysnul celé dopoledne. Naštěstí se na pracovním úřadě nepíchal příchod, ani odchod. Bohužel ten den jaksi přibylo nezaměstnaných, protože desítkám bývalých komunistických ředitelů a nyní majitelů s.r.o. se jaksi nezdařil podnikatelský záměr a nebo zprivatizovaný bývalý národní podnik rozkradli i s vrátnicí a kotelnou a Ivan s hrůzou zjistil, že je až osmdesátý a tudíž ho čekala fronta, která proti době ve frontě na banány za komunistů byla daleko delší. A tak při čekání, až na něho přijde řada, vyslechl rozhovory všech čekajících, jak unisono jako jeden člověk nadávají na zasrané kapitalisty a jejich nenažranost a že škoda, že už není socialismus, že by nebyli všichni v takovém srabu a že komunisti byli zlatí a dokonce někteří připustili, že byli i diamantoví a nejvíc je sralo, že západoněmečtí nezaměstnaní stále jezdí v Mercedesech, zatím co oni mají jenom kolo a několiki cigánů se chvástalo, že za sociální dávky byli na Maledivách, zatím co většina nadávala, že nemají ani na to, aby si dopřáli dovolenou na Lipně. Navíc, když už byl odbaven sedmdesátý devátý nezaměstnaný a Ivan se chystal, že přide na řadu, ještě ho předběhlo dalších třicet nezaměstnaných, kteří vrazili do čekárny a s omluvným úsměvem, že jenom na minutu něco vyřídí, přičemž se minuta u každého protáhla na půl hodiny, se konečně Ivan v době oběda dostal na řadu, u referentky pobyl deset minut, zjistil, že žádná práce není v dosahu a byl pozvaný za 14 dní zase na osmou hodinu. Hladový Ivan se vydal někde pozřít oběd a i když byl pozvaný na 12:00 na sociálku kvůli sociálním dávkám, řekl si, že se sociální referentky neposerou a zapadl do nejbližšího bufetu, kde při žvýkání párku za 65 korun, přičemž jako bonus dostal zadarmo kávu, vzpomínal na rok 1982 , kdy za dršťkovou polívku, pět rohlíků, svíčkovou a dvě piva zaplatil dvěma stravenkama v hodnotě 13,90 korun. Po obědě zamířil tedy na sociálku, kde bylo asi padesát dalších čekatelů, někteří byli dokonce pozvání na 10:00 a ještě tam tvrdli, když se čekárna trochu vyprázdnila, tak tam vtrhla asi devadesátičlenná skupina cikánů, kteří se nenamáhali ani zaklepat a ostatním čekajícím omluvit a vtrhli do referentské místnosti, kde nastal nebývalý rozruch, dokonce se tím rámusem vysypalo i jedno sklo ze dveří, po hodině celá banda vypochodovala a jako jeden cikán hrozili nad hlavou pěstmi neurčitým směrem a unisono vykřikovali, že všechny na sociálce podrežou ako prasce, konečně ve 14: 00 byl vyřízený i Ivan a ten den měl ještě další povinnost, zůčastnit se rekvalifikačního kursu, kde sice dvě hodiny podřimoval, ale neustále ho vyrušoval kapitalistický lektor, který se neustále ptal na tržní hospodářství a na délku neviditelné ruky trhu.
Po kursu Ivan navštívil Tesco, a další tři hodiny i bez fronty objížděl regály a vyhledával potraviny podle cenových cedulek, což se mu už několikrát vymstilo, protože doma zjistil, že si přinesl maso v konzervě pro psy, ale v Tescu tomu nevěnoval pozornost, jelikož se domníval, že se jedná o Chodský guláš a psí hlava na etiketě je upozornění, že se jedná o tradici Chodů, kteří jako strážci hranic chodili se psy, ale cena byla přijatelná a to bylo pro Ivana rozhodující.
Když k večeru Ivan dorazil domů, utahaný jak zvíře, něco povečeřel, pustil si na chvíli televizi, kde půl hodiny probíhaly reklamy na zdravou pitnou vodu z Novohradských hor, potom běželo deset minut přiblblého seriálu a tom, jak jedna rodina svojí pracovitostí zbohatla na tolik, že už do konce života nikdo z této rodiny nemusel pracovat, pak zase půl hodiny reklama na vložky s křidélky, pak byl dvouhodinový pořad o neštěstí v USA, kde se převrhl na poli traktor se dvěma rančery, kteří byli na fleku mrtví a jak čeští pracující ( to se ovšem Ivana netýkalo) pořádají národní sbírku pro americké pozůstalé a když Ivan usnul, zdálo se mu, že ho podřezávají cikání dlouhým nožem, protože je předběhl na sociálce, v Tescu sice nemusel nikomu vytrhávat košík, ale s hrůzou viděl, jak psí konzervy podražily o 200%, naštěstí druhý den budík nezazvonil…..
Jak je vidět, jednotlivé dny za každého – ISMU jsou si podobné, jako vejce vejci a denně takto prožívají osud miliony Ivanů.

Interviuv s administrátorem Facebooku

Soudruh administrátor Janda při výběrovém řízení na funkci blokaře FB, převlečený za Chovance .

 Líbí se mi, s jakou vervou kreténi s vymytýma mozkama demonstrují proti socialistickému režimu před r.1989, ( jsou tak blbí, že vykřikují pryč s komunismem, ale ani neví, že komunismus nikdy a nikde neexistoval, je to jenom sci-fi idea) a pomateně opakují jak blázni v Bohnicích, že minulý režim  omezoval svobodu slova a další bla, bla, bla a tak jsem z toho nějak zmatený i já, protože pozoruji, že v současné údajné „demokracii“ je totalita a omezování názoru ještě hnusnější jak za bolševika a lež a nenávist drtivě porazila lásku a pravdu. Jako příklad uvádím dva virtuální portály a to iDnes a především „americký“ facebook. Administrace US facebooku je pečlivě utajena a člověk má dojem, že čeští administrátoři této debilní sociální sítě sedí někde v Pentagonu nebo v protiatomovém krytu někde v Nebrasce či Nevadě, ale vyvedu vás z omylu, naši detektivní kanceláři Orlí rozhledy se podářilo sídlo těchto řiťolezných pomatenců vypátrat a zjistili, jsme, že české ústředí FB sídlí na lampárně na hlavním nádraží, ovšem neprozradíme město, kde to hlavní nádraží je. No a při té příležitosti jsme požádali jednoho administračního blba, soudruha buzeranta Jandu o rozhovor.

„Soudruhu Jando, jak jste v době socialismu utajoval svoji homosexualitu, měl jste s tím problémy?“

„Samozřejmě, komunistická totalita vůbec neměla ohledy na naše buzerantské ptáky, tak jsme si je museli honit pod mosty, ještě štěstí, že minulý režim byl smeten, jinak by nás z pod těch mostů vyhnali bezdomovci a my nyní můžeme se svými ocelovými ptáky nakládat veřejně dle libosti, například v naší administraci FB tam je blaze, tam když neblokujeme nepřátele světlých kapitalistických zítřků, ta šoustáme kolektivně na podlaze.“

„Tak to vám soudruhu Jando z celého srdce přejeme i když to na vás není poznat, že by jste si uvolnil mozek od přetlaku semene, protože jste ještě blbější, než jste byl za socialismu, protože tehdy jste si mohli aspoň ptáky vyhonit, ale v současné době lezete do prdele americkým soudruhům celým tělem i s ptákem i s nadrženým semenem v mozku, to musí být pro adminisgrátory FB frustrující, nemyslíte?“

„Tak to ani náhodou, když američtí soudruzi nadřízení jednou za rok přijedou na inspekci, tak jim sice vlezeme do prdele i bez kondomu, ale pak se osprchujeme a začneme blokovat, to je vám tak úžasná pohoda, když za pracovní dobu smažeme někdy až tři milionů nepřátelských názorů a zablokujeme na měsíc až 3 tisíce diskutujících, já jsem při blokování už dostal asi 99x orgasmus a semeno mi v pohodě vyteklo do nohavice a hned jsem v klenbě lebeční cítil takové zvláštní uvolnění, to si ani neumíte představit, to byl takový pšouk, že smrad z toho uvolnění byl cítit až na náměstí, které je od nádraží vzdálené skoro 5 kilometrů.“

„Soudruhu Jando, jak vypadá vaše pracovní doba?“

„Tak máme se jak na zámku a stále se modlíme, aby nám to co nejdéle vydrželo, ráno přijdeme do práce, dáme si kafíčko, meilem odešleme do ústředí v USA počet zablokovaných nepřátel kapitalistického režimu, pak si zašoustáme a potom až do konce pracovní doby sjíždíme komenty a příspěvky našich nepřátel, kterým po odblokování tak nějak mile, hřejivě a lidsky sdělíme, že je opět na 30 dnů blokujeme za příspěvky, které jsou v rozporu s podmínkami FB o vkládání diskusních komentů i když jsou už půl roku staré a věřte, že důvod se vždycky najde, všude vyhmátneme náznak rasismu, sprostoty, xenofobie, sprostého vyjadřování, prostě ty naše podmínky nemají chybu a navíc, pokud něco přehlédneme, tak máme obrovskou podporu stovek udavačů, kteří nás upozorňují na nevhodné komenty odpůrců režimu a kterým se politickým ideologům ještě nepodařilo vymýt jejich mozky a vymýtit z jejich mozků zdravý selský rozum, ale věřím, že do r.2089 , kdy budem slavit sté výročí sametové revoluce, že bude celá společnost tak ideologicky prověřená, že už nebudeme muset nikoho blokovat.“

„Tak to vám soudruhu Jando, pokud do 5 let nechcípnete na AIDS přejeme, aby jste se toho dožil.“

Demonstrace v Kozomíně

 

Naše redakce Orlí rozhledy zveřejnila na titulní stránce zprávu o plánované obří demonstraci v Kozomíně na protest proti zvolení komunisty Piliňáka referentem stavebního odboru na místním Obecním úřadě. Tuto zprávu okamžitě převzaly všechny světové deníky včetně nočníků jako Rádio Jerevan, Al Džazíra, Mladá fronta včera, dnes a zítra a ČT1. Demonstraci organizuje uliční buňka ODS v Kozomíně se zdůvodněním, že funkce referenta na Obecním úřadě nemůže vykonávat komunista spjatý s napadaním nadšených lidí v revolučním listopadu 1989, kdy objížděl náměstí po celém okrese, kde napadal nadšené davy shnilými rajčaty, nabízel nadšeným demonstrantům vstup do KSČ  bez ručitele, a mával transparentem s nápisem VAŠE SADY A VINICE OCHRÁNÍ RUDÉ MILICE. Účast na demonstraci již potvrdilo 6 členů ODS z Prdlína, 5 členů TOP09 z Pičína  a dokonce i kostelník Plotek za KDÚ-ČSL z Kundomína. Je ale množné, že se k demonstraci připojí pobožné báby z okolních pasek a dokonce účast přislíbil i soudruh Kalousek za  UV TOP09, za příslib jednoho litru slivovice.

„Není možné aby funkci referenta na jakémkoliv Obecním úřadě zastával člověk spjatý z bojkotu sametové revoluce v r.1989“ prohlásil v televizní debatě u soudruha Moravce na ČT1 předseda UV KDÚ-ČSL soudruh Bělořitník bradavičnatý, známý pod pseudeonymem Bělobrádek, „s komunistickou minulostí se musíme vypořádat železnou pěstí dělnické pracující kapitalistické třídy a s nadšenou prací při polních pracích soukromých hnojařů,“ pokračoval Bělořitník s nadšeným kapitalistickým výrazem v tlamě.

„Kurva co budeme dělat“ naříká obecní hejtman Kozomína, soudruh Prdláček, zvolený do funkce za místní obecní buňku ODS, „vždyť KSČ volilo v naší obci 49,5% občanů, si nemůžeme dovolit nepřijmout aspoň jednoho komunistu do obecního zastupitelstva a zároveň do funkce referenta na Obecním úřadě, to by nám nasraní občané také mohli v hospodě rozbít huby, člověk aby se bál jít i do blbé hospody na pivo,“naříkal Prdláček.

 „Tak demonstraci zakažme, důvod se vždycky najde, hejtmane vyhlas obecním rozhlasem, že účast na demonstraci obecní zastupitelstvo nedoporučuje kvůli prasečímu moru a výskytu zarděnek v okrese, vystraš je, že kdo chytne zarděnky, už si v životě nezamrdá, protože zůstane impotentní, to zabere,“ navrhl člen zastupitelstva Jelimánek zvolený za ČSSD.

„Ty vole, to neznáš místní členy ODS a TOP09, to jsou ti největší komunističtí komunistobijci nejen v celém okrese, ale dokonce v celém kraji a vůbec jich nesere, že byli před r.1989 řediteli místních národních podniků  a členy KSČ, které rozkradli a zprivatizovali, ty nezastaví ani prasata ani zarděnky“ chytal se za hlavu nešťastný hejtman.

„Do prdele tak otevřeme stavidlo místní požární nádrže na obecním náměstí a vyplavíme je a zdůvodníme to hasičským cvičením“ navrhl nenásilné řešení problému další zastupitel Varlatník, zvolený za sdružení ANO.

„To by bylo kvalifikováno jak tresný čin obecního ohrožení, to by jsme šli bručet, tak přikážeme obecnímu četníkovi, rotnému Kudlovi, aby proti demonstrantům provedl zásah a dáme mu na pomoc obecního blázna Slavína, ten není trestně odpovědný,“ dál navrhoval Varlatník.

„Ale to by bylo to samé, jak v Horní Prdelné, její městské části Praha na Národní třídě, kde v r.1989 zasahoval soudruh Ondráček, který byl zvolený do funkce vrchního vachmajstra GIBS, to by jsme vlastně sopuhlasili s komunistama, ne, ať si ti blbci demonstrují, jenom doufám, že v den demonstrace bude 40 stupňů pod nulou a ti idioti umrznou,“ rozhodl hejtman a tak byla v Kozomíně obrovská demonstrace, které se nakonec zůčastnilo celkem 15 kreténů z místních buněk ODS a TOP09, přičemž jim nevadilo, že je místní občané polévali v mrazu studenou vodou, nakonec pokladník uliční buňky ODS z Pičína Žalud dokonce chytil na demonstraci zápal plic a chcípnul a na pohřeb mu se zpožděním přijel jenom předseda UV ODS školník Fiala, který si při té příležitosti prohlédl inkluzní obecní školu v Kozomíně.

 

 

Demonstrace proti Ondráčkovi-směšné

 

Je opravdu zábavné sledovat politické půtky mezi levičáky a pravičáky, kdyby to ovšem nebylo spíše k pláči, čeští zkorumpovaní politici nemají nic jiného na práci, než se zabývat pičovinami, zda soudruh Ondráček má vůbec morální právo zastávat funkci vrchního dozorce GIBS a přitom si neuvědomují, že společnost, potažmo voliči od politiků očekávají poctivou práci ve prospěch všech. Neumím si představit, že by drtivou většinu občanů zajímal problém, kdo bude v čele GIBS, občané očekávají řešení daleko podstatnějších problémů, například, jak to, že nikoho nezajímá 300 miliard, ukradených z důchodového fondu ODS v čele s gaunerem Topolánkem, který našetřili právě komunisti, jak to, že ještě nikdo nebyl zavřený za kauzu OKD se 100 miliardovou škodou a to gaunmeři Bakala a Sobotka, jak to, že se nikdo nezajímá o problémy 100 tisíc nájemníků v bývalých bytech OKD, jak to že se nikdo nezakjímá o 1,5 bilionu korun rozkradeného majetku převlečenými bolševiky z ODS, TOP09, ČSSD a dalšími, čili co z toho plyne, žabomyší války mezi 200 parlamentními zmrdy je jenom účelové odvrácení pozornosti od stovek závažnějších problémů, než to, kdo bude vrchním vachmajstrem GIBS. No a účelově vyprovokované demonstrace jenom svědčí o ubohosti vymytých mozků fanatiků ODS, TOP09, černoprdelníků a jiných nenažraných prasat. Proto si vám dovoluji nabídnout k přečtení psáž z mé knihy MIMIKRY MOCNÝCH, jak šaškárnu na Národní třídě v r.1989  vidím já:

Výňatek z knihy MIMIKRY MOCNÝCH

Majáles a pád nepracující strany práce

Vždy, když se blíží výročí velkého převlékání bolševických papalášů v r. 1989, tak každý předpokládá, že zase bude
na Národní třídě nablito. Noviny, televize a různé weby budou plné antikomunistických slintů od převlečených
bolševiků a dnes už vlastně jejich kreténských svišťů, kteří byli v té době ve správnou dobu u těch správných
koryt jako ředitelé a náměstci národních podniků co by kariérističtí členové KSČ, kteréžto národní podniky, do
té doby prosperující, poté vykradli, vyplenili a vytunelovali. Já jsem takových bezpáteřních kariéristů kolem sebe
znal a ještě stále znám stovky, někteří už chcípli, někteří ještě kradou, i když už mají smrt na jazyku. To je
opravdu pozoruhodné, jak přestárlí převlečení bývalí bolševici jsou přesvědčeni, že i po smrti budou v hrobech
dále rozmnožovat svůj nakradený majetek.
Pro ty mladší přináším vzpomínky na tuto neslavnou historii českých dějin poněkud jiným pohledem než
antikomunistickými sračkami.
Celá anabáze neustálých půtek, bojů a bojůvek nastala 17. listopadu 1989. V hlavním městečku tohoto budoucího
státečku Praze se formuje skupina mladých lidí, kteří se chystají na večerní procházku Prahou s tím, že vycházku
ukončí na vršíčku zvaném Petřín, který je známý svým vlivem na city mladých lidí a někteří uvažovali, že zde ten
večer založí rodinu. Kromě náměstí sv. Václava je dalším důležitým místem Prahy Národní třída, na které se
nacházejí různé Tuzexy, a dokonce po ní jezdí tramvaje a je večerním korzem lidí všech národností, barvy pleti
a pohlaví.
Řekli si tedy mladí lidé, proč bychom se neprošli touto Národní třídou, aby lidé z tuzemska i ze zahraničí viděli
naše rozzářené tváře, zčervenalé dychtivým očekáváním večerního sexu v rozlehlém parku na Petříně. Ten večer ale
obyvatelé domů na Národní třídě netušili, že zažijí podívanou na velkolepé manévry, jaké Praha naposledy
zažila 21. srpna 1968, kdy do tohoto prostoru zcela omylem zabloudili na traktorech sovětští zemědělci, kteří
původně jeli rozorávat celiny do Kazachstánu, ale cestou nějak hloupě zabloudili a najednou se před nimi
objevila tabule s nápisem „Praha“.
Kdyby obyvatelé bytů v domech kolem Národní třídy dopředu znali běh událostí, které se toho večera na Národní
třídě odehrají, tak už v té době by zavedli po dohodě s OPBH tržní hospodářství a balkony ze svých bytů nad
Národní třídou by pronajali na tento večer zahraničním turistům za deregulované ceny.
Mladí lidé, z nichž některé studentky byly dokonce ještě panny, což je naprosto neuvěřitelné, vůbec netušili, že
v Praze je dislokován pluk mladých pohraničníků, který se v Praze na Pankráci cvičil v zásahu proti narušitelům
socialistického budování světlých zítřků, a jako sparingpartneři jim k tomu sloužili vězni pankrácké věznice,
a už vůbec nepředpokládali, že by se s nějakým plukem zakrátko při své procházce střetli tváří v tvář.
„U telefonu Husák, prosím?“ zvedl sluchátko první komunistický muž tehdejší ČSSR, který poměrně dobře uměl česky.
„Tady generál Lorenc, soudruhu prezidente, naše tajná služba zjistila, že se v Praze houfují ve velkém množství
studenti, ale bohužel se agentům nepodařilo zjistit, co mají ti šmejdi za lubem, snad prý chtějí uctít památku
nějakého studenta, zastřeleného za 2. světové války, nějakého Opletala. Neznáte ho náhodou? Ale já jim nevěřím,
určitě to je jenom krycí manévr a nakonec se z toho vyklube protest proti dočasně umístěným sovětským jednotkám,
bohužel nám neporadila ani kartářka Plivníková, které vyšlo, že mladé lidi přepadl reflex houfování jako
u bizonů a věštkyně ze skleněné koule Buližníková nám neřekla vůbec nic, protože se ji ta koule zakalila tak,
že z ní nic nedokázala přečíst, co mám soudruhu prezidente dělat?“
„Tak koukej, Lorenc, vím, že se v Praze cvičí ten pluk mladých pohraničníků proti nepovoleným demonstracím,
tak zavolej generálu Šošovičkovi, ať těm studentům trochu nařežou obuškama, ale tak, aby nedošlo k nějakému
těžkému zranění, nebo nedej bože k úmrtí, to víš, ti zahraniční zmetkové mají oči všude a my si právě teď
nemůžeme moc vyskakovat, když soudruh Gorbačov na nás zvysoka kašle a tvrdí, že všechno, co se tu semele, je
čistě naše věc!“ přikázal Husák nejvyššímu estébákovi a ten se okamžitě spojil s Šošovičkou.
„Tady Křepelka, tady Křepelka, jak mě slyšíte?“ vřískal Lorenc do vysílačky kubánské výroby. „Tady Bažant,
tady Bažant, slyším výtečně, nejste soudruhu Lorenci někde ve vedlejší budově?“ ozval se Šošovička, velitel pluku.
„Sakra Šošovička, nejmenovat, hlavně nejmenovat, pro vás jsem Křepelka, rozumíte, Křepelka. Poslouchejte,
směrem k Národní třídě se přesunuje průvod mladých lidí, prý jsou to studenti, ale kdo ví, co je to za sebranku,
tak je na Národní třídě trochu přetáhněte obušky po zadku, ale po prdeli, né po hlavě, rozuměl jste Šošovička?
Hergot chlape, jestli tam bude nějaký mrtvý, tak hned zítra vás pošlu k imperialistům a uvidíte, co ti s vámi
provedou, a kdyby proti tomu někdo začal protestovat, tak se odvoláme na zákon, že v rozvinutém socialismu
kromě 1. máje je v ostatní dny zakázáno sdružování více než pěti osob.“
„Provedu Křepelko. A jak dlouho je máme po té řiti řezat, soudruhu Lorenci?“ dotazoval se Šošovička.
„To nechám na vás Bažante, ale tak dvě tři hodiny by mohly stačit. Seřídíme si ještě středoevropský čas,
je 19:66:75 hod. Tak si zkontrolujte hodinky, konec.“
Když průvod vesele naladěných a skotačících mladých lidí dorazil na Národní třídu, zcela nečekaně na ně zaútočil
ze zálohy pluk mladých, nadějných příslušníků Pohraničí stráže v nově vyfasovaných bílých přilbách, který byl do
Prahy dislokován pro cvičení v rámci Varšavské smlouvy proti vnitřnímu nepříteli. Nikdo ale těmto mladým
uniformovaným bojechtivým mladíkům nevysvětlil, jak vlastně ten vnitřní nepřítel vypadá (někteří mladí
příslušníci si pod pojmem vnitřní nepřítel představovali zelené mužíčky, kteří byli na zeměkouli dopraveni
vesmírnými plavidly a z nějakého neznámého důvodu si pro přistání vybrali zrovna Polabskou nížinu a středočeský
kraj včetně Prahy), a proto, když k jejich pozicím před řekou Vltavou dorazilo čelo průvodu plného veselí, tak
se v jejich tvářích objevilo překvapení a hlavně rozčarování, že vnitřní nepřítel je ještě v pubertě, a tak se
zmocnila celého pluku Pohraniční stráže touha po boji. Navíc, když před sebou viděli mladé lidi s holýma rukama
a někteří byli dokonce ještě děti, protože s vězni to tak lehké nebylo, a většina mladých, nadšených obránců
socialistické vlasti od nich při simulovaném střetu utržila pořádné rány pěstí do nosu a vojenský zubař nestíhal
ošetřovat zraněné.
Především je rozzuřily zamilované pohledy studentských párů, které se těšily na večerní sex na Petříně,
a nadržení pohraničníci, kteří byli sice uklidňování proti sexuálním pudům bromem v čaji, se přece jenom
neubránili mravenčení ve varlatech, a tudíž bylo jen otázkou času a nějaké provokace, aby se na tyto sexem
nabuzené mladé lidi vrhli.
A tak když jeden z kadetů, kteří měli na nedalekém hřišti hodinu tělocviku, zařval ve sportovním nadšení při
zápase v odbíjené „na smeč“, tak celý pluk to pochopil jako rozkaz „na zteč“ a horda zcela dezorientovaných
mladých pohraničníků s ostře nabitými obušky vyrazila proti průvodu.
Když ale bojechtiví mladí pohraničníci v krásných nových bílých přilbách a se štíty z plexiskla proti létajícím
komárům obklíčili zcela mírumilovný průvod a chystali se vnitřního nepřítele decimovat, byli zaskočeni jeho
neobvyklou reakcí, na kterou při střetech s vězni nebyli zvyklí.
Všichni mladí lidé v průvodu si klekli na dlažbu a začali zapalovat svíčky, někteří se začali modlit a již zde
byly vidět nesmělé začátky strany Lidové. Pohraničníci se zprvu domnívali, že se jedná o nějaké svaté procesí
a účastníci rozsvěcují svíčky na uctění památky mrtvých, ale zmátla je skutečnost, že v čele průvodu nešel farář
a rovněž nikdo nenesl kříž. A jelikož neměli informace, jakým způsobem mají zakročit proti církvi, tak se začali
nenápadně stahovat.
Generál Šošovička, který měl pluk na starosti, si chvíli při pohledu na průvod ještě dětí mnul zamyšleně bradu,
co s tím provést, ale když uslyšel ve vysílačce rozkaz UV KSČ, „zahájit boj“, který byl zašifrován větou Hněte
kostrou, tak začal okamžitě jednat.
Nikdo ze studentů netušil, že v průvodu mladých civilistů je provokatér Komunistické strany práce, svobodník
Šimčák, který je miniaturní vysílačkou o velikosti plnicího pera napojen na velitele Šošovičku, který mu vyslal
rozkaz: „Kurva, švihni sebou na zem a dělej mrtvého, tím budeme mít záminku k zásahu, ale ne, abys udělal díru
do asfaltu!“
Načež Šimčák, který v průvodu pochodoval v převlečení za studenta Pivoňku, sebou praštil na dlažbu a ještě než
ze sebe začal dělat mrtvého, tak zařval z plna hrdla: „Zabili mě.“ To samozřejmě zcela změnilo situaci na
bojišti a pluk pohraničníků se vřítil mezi mladé civilisty a začali je ostře nabitými obušky mlátit hlava
nehlava. Nebozí mladí civilisté, kteří absolutně nic netušíc, nečekali takový zákeřný útok, vztahovali
k rozzuřeným pohraničníkům holé ruce a nabízeli jim cigarety, salám a v některých rukou se dokonce objevily
láhve s jablečným vínem, které bylo určeno na závěrečnou party na Petříně, domnívaje se, že rozkvetlá korupce
v komunistickém systému vše vyřeší.
Bohužel, nemohli vědět, že velící generál, Vincek Šošovička vydal nekompromisní rozkaz – žádné potraviny od
nepřítele nebrat, můžou být otrávené. A i když pohraničníkům se na cigarety, salám a víno sbíhaly sliny
(dokonce se v jednom místě, kde nějaký zahraniční student z Arabských emirátů nabízel láhev nefalšované skotské
whisky, utvořil takových chumel pohraničníků, že se málem sami ušlapali) a přitom věděli, že je nemohou přijmout,
tak je to ještě více rozzuřilo a nakonec na dlažbě zůstalo ležet několik desítek potlučených mladých civilistů
a další byli odvlečeni do generálního štábu velících důstojníků k výslechu, případně mučení.
„Co jste dělali na Národní třídě?“ vyzvídal Šošovička na zajatcích a výhrůžně si vyhrnoval rukávy jako gestapák.
„Šli jsme se projít, venku bylo pěkně, tak jsme se domluvili, že uctíme památku zastřeleného studenta Jana
Opletala a potom se projdeme na Petřín a budeme pozorovat osvětlenou Prahu a přitom budeme zpívat budovatelské
písně,“ unisono tvrdili zajatci, a Šošovičku začal chytat amok.
„Nekecejte, že jste se šli jenom tak projít, určitě jste chystali státní převrat, a to vám neprojde jen tak!“
vyhrožoval Šošovička a pokračoval, „já to znám, soudruh Gottwald se šel v únoru jenom tak lážo plážo projít na
Hrad a byl z toho Vítězný únor. To sice byla konstruktivní procházka a navíc v únoru, ale teď v listopadu
o takové procházky naše strana nestojí, vy šmejdi. A vůbec, jak to, že vám to rodiče dovolili? Budeme si je
muset předvolat a trochu je poučit o jejich rodičovských povinnostech,“ rozčiloval se Šošovička.
„No my jsme se chtěli původně projít v srpnu, to je léto a na Petříně by se krásně milovalo, ale Veřejná
bezpečnost nám to zakázala, protože bychom prý tu procházku mohli zneužít na protest proti bratrské návštěvě
sovětských rudoarmějců a v říjnu se zase vymlouvali na VŘSR, tak jsme nakonec vybrali listopad, to se v Česku
více než 300 let nic neslaví,“ bránili se studenti.
„Jak to, že se nic neslaví? A to nevíte, že Velká říjnová revoluce v Sovětském svazu pro zmatení nepřítele byla
vlastně v listopadu?“ vybuchl naštvaně Šošovička.
Na druhý den se o nepovedeném cvičení pohraničníků v Praze prostřednictvím štvavé rozhlasové stanice Svobodná
Evropa dozvěděl celý zděšený národ a politbyro Komunistické strany práce bylo dost vyděšeno, jak se bude situace
dále vyvíjet. To už počasí v důsledku ochlazené okluzní fronty nad Azorskými ostrovy, které bylo jedno, co se
děje v Česku, začalo ukazovat svoji nevlídnou tvář a začal poletovat sníh. Přesto se našli lidé, kteří měli
doma zásoby zimního oblečení, především to byli komedianti, a tito se rozhodli s nasazením ztráty zimního
oblečení vyjít do pošmourných ulic a před televizními kamerami tak demonstrovat svůj nesouhlas s nepovedenými
manévry pohraničníků a žádali potrestání násilníků.
„To vám nevadí, že tady venku mrznete, zatímco byste v divadelních klubech, pěkně v teple mohli rozebírat děj
Anny proletářky?“ divil se mladý reportér z Rudého práva.
„My jsme dobře oblečeni a na zahřátí máme ohnivou vodu a z náměstí neodejdeme, dokud nebude vyšetřen incident
na Národní třídě, i kdyby jsme tu měli zapadnout sněhem a postavit si iglú a Anna proletářka momentálně podniká
v Perlové ulici,“ svorně tvrdili herci s herečkami televizním reportérům, kteří byli náramně udiveni, že proti
těmto rebelům ještě nezasáhly divadelní komunistické buňky a někteří ctižádostiví televizní reportéři, kteří
nám v současné době z televizní obrazovky nastiňují světlé kapitalistické zítřky, ve kterých nás nečeká žádná
krize, a to ani ekonomická, ani politická, ba dokonce ani sexuální, neustále vstupovali do záběrů z protestů
a vždy nezapomněli připomenout, že oni s těmito protesty nesouhlasí, a když o tom před protesty mluvili
s bolševickým ředitelem obou televizních kanálů a stok, soudruhem Zelenkou, tak soudruh Zelenka si je jistý,
že tam dlouho podupávat nebudou.
„To jsou rozmazlení frackové, uvidíte, jak budou zítra pelášit do divadelních klubů, už jsem jednal
s Pragokoncertem, aby pro ně vyjednali co nejvíce vystoupení v NSR. Uvidíte, jak se nachytají na marky,
jak myš na špek!“ předpovídal soudruh Zelenka, ale tentokrát se opravdu zmýlil.
Oba dva televizní kanály zprvu nevěděly, jak se ke vzniklé situaci postavit, nikdo v televizi neměl jasné
příkazy, zda vysílání z demonstrací ukončit, anebo naopak se jim věnovat co nejvíce. Generální ředitel
Československé televize soudruh Zelenka rovněž celých 24 hodin seděl u telefonu a čekal na příkazy, ale
vypadalo to na naprostý chaos v nejvyšších komunistických špičkách, protože ani Husák si nedovolil zavolat
do Moskvy, jak bývalo zvykem, a přeptat se soudruha Gorbačova na zdraví a na rozkazy.
„Kdybych o tom mohl rozhodovat, tak bych vyhlásil výjimečný stav, tak jak to v Polsku udělal Jaruzelski.
By koukali, herci by pak za trest dva roky mohli hrát jenom loutkové divadlo a zpěváci by si zavýskali akorát
při dožínkách,“ rozčiloval se vedoucí televizních bolševiků soudruh Zelenka.
A tak se ve všeobecném zmatku zanedlouho přidali ke komediantům i dělníci, dokonce i rolníci, kteří měli
v tomto období klid od polních prací (dodnes ústav pro komunistické vykopávky nezjistil, jak by to bylo
s rolníky, kdyby protesty byly v době žní), a pracující inteligence, začaly dobře organizované protesty
a pracující v národních podnicích a na náměstích začali vykřikovat „Nejsme malé děti“ a „Nejsme jako oni“.
To ještě netušili, že za několik let budou někteří ještě horší než ONI.
Ústřední výbor a celé politbyro vedoucí Komunistické strany práce začalo neorganizovaně pobíhat sem tam
(tehdy se ještě nedalo přeběhnout například z ČSSD do ODS, protože existovala jenom KSČ) a nevěděli, kam se
vrtnout. Bylo založeno OF (Občanské fórum), a toto zanedlouho ovládlo politickou situaci v Česku.
Vlna protestů byla navíc umocněna generální, hodinovou stávkou, která byla vyhlášena jekotem sirén
(tam, kde zrovna měli sirény v poruše, mlátili určení dělníci do kolejnic svými ocelovými ptáky), kterou
přivítali hlavně nemakačenkové, kteří v rozvinuté tržní kapitalistické společnosti nyní představují takzvané
socky, a někteří dokonce vstoupili do strany Svobodní bezdomovci za lepší zítřky.
Poté po celém Česku se lidé začali shromažďovat na náměstích, v parcích, v letních kinech a ve výrobních halách
národních podniků a na každém takovém srazu lidé cinkali klíči. Ovšem docházelo i k tragédiím, kdy domovní
lupiči se vetřeli do davu v převlečení za organizátory srazů a některým nepozorným lidem, příliš zabraným
do dějinných událostí, ukradli celý svazek klíčů a ti, když přišli domů po krásně prožitém dni na srazu, našli
byt zcela vybílený a po lupičích zůstaly u bytu pouze vchodové dveře a na papíře vzkaz „klíče jsou pod rohožkou“.
Nikdo dodnes přesně nedokáže vysvětlit, odkud se tento lidový zvyk – cinkání klíči – vzal. Některé regiony
jako Valašsko, Lašsko, Prajsko anebo Chodsko se dodnes přou o autorství tohoto lidového zvyku a je pravděpodobné,
že tímto zvykem lidé představitelům lidové moci chtěli naznačit, že doma za zavřenými dveřmi si mohli vykládat
politické vtipy, ale netušili, že i doma za zavřenými dveřmi byli odposloucháváni tajnou policií StB. Anebo
chtěli soudruhy z KSČ provokovat, jako by říkali, my vám stejně utečeme a doma se zamkneme, podívejte se, máme
sebou klíče.
V jednom národním podniku v Praze, vedoucí tajemník Komunistické strany práce, který později na dovolené ve
vězení byl donucen pracovat, ale kupodivu se jako skladník osvědčil, a proto po propuštění založil firmu
Sklady a Překlady s.r.o., tak tento tajemník z kabiny pojízdného jeřábu ve výrobní hale hřímal na zúčastněné
dělníky (rolníci se bohužel nedostali přes vrátnici, aby dělníkům pomohli): „Nikde na světě, dokonce ani
v Antarktidě, nedělají revoluci malé děti.“ Načež dav zúčastněných dělníků unisono začal křičet: „Nejsme malé
děti, pro děti pod patnáct let je práce zakázána.“ A chtěli zase cinkat klíči, ale s hrůzou si uvědomili, že
klíče mají všichni ve skříňkách v šatně, a tak někteří alespoň udeřili malíkovou hranou o plechový kryt stroje.
Tato reakce dělníků tak vylekala vedoucího tajemníka, že zavadil o nějaké tlačítko a jeřáb se dal do pohybu.
„Sakra, to se rozjelo, co mám dělat?“ začal ječet vedoucí tajemník.
„Soudruhu, zmáčkněte to červené tlačítko,“ snažil se mu pomoci jeho zástupce.
„Do prdele, zase to jede na druhou stranu, sakra, jak to mám zastavit?“ mlátil vyděšený vedoucí tajemník pěstí
na všechna tlačítka v dosahu jeho ruky.
Dav se mezitím rozešel pracovat a vedoucí tajemník se svým zástupcem jezdili s jeřábem od jedné stěny haly ke
druhé, několikrát zvedli náklad ke stropu a několikrát ho zase spustili a zdálo se, že budou jezdit s jeřábem
sem a tam až do konce směny.
„Hele, Pepo, zastav ty dva blbce v tom jeřábu!“ přikázal mistr dělníkovi obsluhujícímu jeřáb.
Když vedoucího tajemníka se zástupcem sundali konečně přivolaní hasiči na pevnou zem, byl cítit kolem vedoucího
tajemníka nepříjemný smrad, načež tento začal prchat k východu, hroze pěstí na dělníky vykřikoval: „To si někdo
odskáče.“
Zatímco probíhaly srazy, manifestace, sezení a nakonec všichni vždycky po těchto seancích odešli diskutovat
o vývoji v Česku do hospod, příslušníci StB a jejich přisluhovači, což byli lidé, kteří nasliněným prstem ucítili
změnu závanu větru a správně předpokládali, že když budou v tuto pohnutou dobu na správné straně, v budoucnu
se dostanou k těm největším korytům, ze kterých nejenže budou moci žrát s plnou hubou, ale dokonce u toho
budou moci i mlaskat. To se ukázalo jako velmi dobrý předpoklad a tito paraziti v následných letech dokázali,
jak chutná moc.
Bohužel, dva roky se Občanské fórum dohadovalo o budoucnosti Česka, až toho využil jeden prognostik, který tajně
založil jednu z velkých stran, která se pojmenovala Občanská demokratická strana (dále jen ODS), která pak
v předčasných volbách drtivě zvítězila.
Tento muž se jmenoval Václav Pružinský a nebývalou měrou ovlivnil v dalších letech vývoj v Česku. ODS se pak
prohlásila kapitalistickou stranou, i když u jejího zrodu paradoxně stáli bývalí čelní představitelé Komunistické
strany práce, protože to byli a jsou lidé sice bez jakéhokoliv charakteru, ale se správným čichem, kde mají být,
když se bude krást, a v tomto ohledu mají čich 100krát citlivější, než medvědi na mršinu nebo psi na kokain.
Ale to už je další kapitola dějin.

 

Blog nezávislého srandisty, čilého emeritního důchodce Václava Vrány. Jenom zde naleznete komenty bez cenzury v celém Česku ve formě satiry a humoru. Sdílejte s vašimi přáteli. Fandím SPD,