Oslavy









Jak jsem psal  v předešlém článku, blíží se opět oslavy po komunistickém vzoru, kdy se oslavovalo všechno, co pomáhalo ideologicky obhajovat tehdejší režim a stejně tak  blížící se oslavy debilního srandovního převratu, na kterém neměl z Čechů nikdo ani sebemenší podíl, protože kdyby nebylo Gorbačova, tak současní komunistobíjci by si ani neusrali, budou dle mého předpokladu snůškou ideologických zdeformovaných lží a prolhaných sraček, kterými budou převlečení bolševici, majitelé společností s rozumem omezeným a političtí zkorumpovaní gsauneři oblbovat mlčící nasranou většinu českých obyvatel, že se nikdy neměli tak dobře a ať jsou rádi, že to tak dopadlo. Na Národní třídě, se budou pořádat procesí jak k nějakému poutnímu místu ve vlastnictví černoprdelníků na nějaké svaté hoře, pokrytci budou slintat chvalozpěvy na údajnou demokracii a svobodu, což bude to samé, jako když nacisti, když pozývali do koncentračních táborů delegace mezinárodního červeného kříže, tak muklové vyhrávali jak na nějaké tancovačce, vězeňské úbory měli vyžehlené a vyprané, břicha měli pod mundurem vycpané pucvolem, aby vypadali nažraně a provolávali slávu nacistické propagaci, že práce v kolektivu uzdravuje. No myslím, že současné pracovní podmínky se od těch v koncentrácích moc neliší, na vychcání aby si lidé brali v pracovní době dovolenou. Proto přináším další neotřelý pohled na již polozapomenuté chvíle, které ale věřte nebo nevěřte, odpovídají tehdejší všední revoluční realitě. Čili když vás budou z televizní obrazovky oblbovat různí Klausové, Kalouskové, dementní šlechta, Fialové a další magoři z velkých profláknutých stran o tom, jak pracující lid zatočil s komunistickými uchvatiteli a s nasazením svých osobních ambicí zavedl v Česku demokratický řád, poklepejte si na čelo, odplivněte si, protože se v podstatě jednalo o srocení zcela zblblých občanů, kteří byli rádi, že se něco děje, přičemž ani neměli valné potuchy o co jde, oni jsou u toho a ještě za to pobírají mzdu.
Na diskusi mi jeden čtenář napsal na můj názor, špatné potraviny nemusíme kupovat, dezinformační lži nemusíme číst a sledovat v televizi, tak s tím opravdu souhlasím, věřím, že s národem to není zase až tak špatné a že mnoho občanů Česka si zachovalo ještě zdravý rozum a při debilitách českých politiků vypínají obrazovku nebo přepínají na Animal Planet, protože zvířata nelžou a s novinami si v kritických momentech, kdy není po ruce toaletní papír ani lopuch, vytrírají prdel. 



Revoluce v podání zaměstnanců autodopravy.


V severovýchodní části státu Česko leží území, kterému se říká Prajsko. Na severu sousedí s Polskem a na východě se Slovenskem, které bylo před sranda převratem, jak se říká celostátnímu povstání dělníků, rolníků a mladé inteligence v listopadu 1989 součástí Československa. A v tomto Prajsku od r.1952 existoval národní podnik „Trioda a Dioda “.
Firma vyráběla drobné součástky do elektroniky Tesla a sestávala se ze tří výrobních hal, skladu výrobků, skladu materiálu, administrativní budovy, budovy hospodářské správy a garáží včetně kanceláře dopravy a dílny automechanika. Vozový park autodopravy činily tři nákladní automobily AVIA, tři dodávkové automobily Š1203, jeden nákladní automobil LIAZ, čtyři osobní vozy Škoda
a jeden nakladač a traktory.
Řidič Kopydlník jezdil s nákladním automobilem AVIA a byl především k dispozici
hospodářskému středisku, pro které dovážel především stavební materiál a různé věci, potřebné pro údržbu národního podniku. Kopydlník byl svérázná postavička, jeho krédem bylo, že ráno když vyjel s autem z garáže, tak dvě hodiny vždy věnoval soukromém kšeftu, čili fušce, aby si vydělal
jak on říkal „na lahvinku“ a nebo přímo lahvinku tvrdého alkoholu za nezištné služby soukromému sektoru obdržel.
Když se na konec směny po zaparkování auta dostavil na šatnu řidičů, nezapomněl
významně dlaní pohladit v ruce držící lahvinku a vítězně ji nad hlavou ukazovat ostatním a přitom se vítězně usmíval (pokud by se náhodou stalo, že některý jiný řidič by v některý den vydělal dvě lahvinky a Kopydlník by vydělal jenom jednu, tak s ním nebyla měsíc řeč ).
„Takhle se buduje socialismus vážení,“ nezapomněl vždy všem připomenout svoji vedlejší pracovní činnost Kopydlník, i když pojem socialismus mu byl vzdálený asi tak daleko, jako od zeměkoule k nejbližší černé díře ve vesmíru a Kopydlník vůbec neměl tušení, že někde ve světě exitují ještě i nějaké jiné systémy.
„Jsi hvězda, my to víme, člověče, ty jsi borec, my jsme to zkoušeli, ale nikdo z nás na tebe nemá zatím největší úspěch zaznamenal Plivek, který již dvakrát dostal za fušku litr rybízové šťávy,“ polichotil mu vždy Bumbálek, jelikož měl ověřené, že za toto ústní vyznamenání ho Kopydlník odměnil tím, že otevřel těžce vydělanou lahvinku, kterou poté všichni zaměstnanci dopravy společným úsilím vypili.
„Ty jsi naprostý génius, tady na tebe nikdo nemá,“ vyznamenal Kopydlníka ústně Bumbálek v  těch případech, kdy Kopydlník ve vedlejší pracovní činnosti ten den vydělal lahvinky tři, nebo ve vzácných případech i pět a tím inspiroval Kopydlníka, aby otevřel všechny těžce vydělané lahvinky a pak se oslava Kopydlníkova vyznamenání zvrhla v alkoholové orgie, kdy carští důstojníci proti alkoholikům dopravy byli pouze ubozí kojenci, při nichž často byly zdemolovány židle, nějaký ten
stůl, byla silně pozvracená sociální místnost, veškeré světla byla rozbitá a stalo, že některý účastník tohoto mejdanu odešel i s dveřmi.
Tyto orgie zaměstnanců dopravy byly nesčetněkrát tématem na schůzích jednotlivých buněk členů KSČ a dokonce několikrát byla situace probírána na úrovni schůze vedoucích komunistů podniku, ale nikdy nedošlo k definitivnímu řešení a rozbití alkoholové party řidičů, protože vyhodit pracovníka za komunismu nebylo lehké, ba naopak, bylo tak složité, že se vedoucí dopravy pokáral, někdy se mu sebraly prémie, které si ovšem vedoucí dopravy okamžitě zpětně vydělal na fuškách v pracovní době a tím to zhaslo.
Dalším výrazným rysem Kopydlníka byla naprostá ignorace politického života v Česku, jelikož si naprosto vystačil sexem a konzumací tvrdého alkoholu a pokud by se ho někdo zeptal, kdo to je Gustáv Husák, tak by bez mrknutí oka odpověděl, že se jedná o posledního potomka rodu Rožmberků a bylo pravděpodobné, že ani nevěděl, jaký politický systém v Československu vládne a kdyby se ho nedej bože někdo zeptal na Jaltskou konferenci, tak by si určitě tipl, že se jednalo o letní ples zahrádkářů v Kozojedech.
Dalšími zaměstnanci střediska dopravy byl řidič Plivek se závozníkem Hamounem, kteří automobilem AVIA rozváželi výrobky pro subodběratele a nebo jezdili pro zboží po Československu, které zajistilo zásobovací oddělení. Oba byli naprosto sehraní a když ráno vyjeli se zbožím, nebo jeli pro nakoupený materiál pro vlastní podnik, tak když se blížili k mateřském národnímu podniku dříve, než byl konec pracovní doby, okamžitě zajeli do lesíka Březůvka a tam v potu tváře mastili lízaný mariáš a potom vzorně, čtyři hodiny přesčas přijeli do podniku, načež vrátnému sdělili, že zboží se bude vykládat ráno. Během roku byli dvakrát vyhodnoceni jako vzorní pracovníci, kteří nelituji času pro podnik i po pracovní době.
Dalším řidičem byl Bumbálek, celkem nenápadný hošík, jezdil s AVÍÍ jako děvečka pro všechno a platil za alkoholického nezmara. Dokud po vypití dvou litrů tvrdého alkoholu nespadl pod stůl, tak na něm nikdo nepoznal, že je opilý a ráno vždy přišel do práce čerstvý jako rybička.
„Dneska by bodla lahvinka,“ nezapomněl ráno při převlékání ihned poznamenat Bumbálek, „co myslíte kluci, je Kopydlník opravdu tak dobrý, jak o sobě tvrdí?“ pokračoval a významně mrkal na ostatní, načež dotčený Kopydlník okamžitě reagoval.
„Za hodinku uvidíš,“ nafoukl se uraženě Kopydlník, aniž by se zamyslel nad provokací Bumbálka, který dle osvědčené metody tak zajistil na odpoledne alkohol.
„To jsem zvědavý, ty určitě ty lahvinky kupuješ ze svého a potom nás oblbuješ, že máš tolik fušek,“ kul železo Bumbálek, dokud bylo žhavé.
„On jenom tak kecá “ přihodil si Hamoun, jsa si dobře vědom, že čím déle budou Kopydlníka provokovat, tím více v něm probudí pracovní touhu po výdělku v tekuté odměně .
Když Kopydlník, správně nažhaven vypálil z garáže jako při závodech F1, bylo jasné, že byl Bumbálkem a Hamounem usměrněn k pracovní činnosti, která měla s pracovní činností pro národní podnik pramálo společného. Jisté bylo také to, že kdyby Bumbálek ráno foukl do trubičky, tak ta by nejen zezelenala, ale pravděpodobně by dostala i delirium tremens.
Samostatnou kapitolou byl automechanik Utahovák. Jeho královstvím byla autodílna, poměrně slušně vybavená a hlavně pojízdné lehátko vystlané polystyrénem a dekou, se kterým dokázal neuvěřitelně mrštně zajet pod jakékoliv vozidlo a za pět minut bylo slyšet ohromné chrápání, proto měl i vrata garáže vyložené a odhlučněné pěnovým polystyrénem, aby jeho chrápání nebylo slyšet venku. Pokud nespal, tak poučoval ostatní zaměstnance dopravy, jak úředníci v administrativní budově hovno dělají a dělníci na ně makají.
„Na tom ředitelství jenom sedí na prdeli a hovno dělají, jenom samé kafíčko a my tu na ně dřeme jako mezci,“ pronášel Utahovák k poloopilým zaměstnancům dopravy dvě hodiny před koncem směny, kdy už seděli a popíjeli alkohol na šatně.
Řidičem dodávek byl Pimprlík, Casanova , který nenechal na pokoji jedinou soudružku v podniku a polovinu pracovní doby věnoval důležitým rozhovorům s potencionálními obětmi jeho chtíče. Jelikož byl poměrně mazaný, tak v národním podniku Trioda a Dioda vykonával funkci předsedy podnikového svazu SSM, ovšem tuto organizaci používal jako zástěrku pro svoje zálety amanželce tak navykládal, kolik svazáckých schůzí musí po večerech absolvovat a když zdůvodňoval manželce nedostatek financí, které utratil s lehkými soudružkami, tak se vymlouval, že za některé členy SSM dokonce platí příspěvky, jinak by organizace mohla zaniknout a on by dostal svazáckou důtku.
A tomuto kolektivu, soutěžícímu o hrdý titul „Brigáda socialistické práce“, velel vedoucí dopravy Mužíček, politicky impotentní člověk, většinou nevrlý, ale po odborné stránce machr, který si ale rovněž rád pochutnal na dobrém vypáleném moku.
Když tedy po celém Československu začaly kolektivy v národních podnicích provádět revoluci, nechyběl samozřejmě při této dějinné událostí ani kolektiv autodopravy národního podniku Trioda a Dioda,
Ke konci listopadu byla na náměstí městečka, ve kterém měl podnik Trioda a Dioda sídlo, svolána manifestace na podporu Občanského fóra a kolektiv autodopravy u této dějinné události nemohl chybět.
„Hoši, zítra jedeme manifestovat, ukážeme komunistům, zač je toho loket, škoda, že nikdo z nás nevlastní střelné zbraně, to by potom bolševici viděli, jako by jsme jim udělali revoluci!“ oznámil Utahovák tónem, který nepřipouštěl žádné námitky a tak celou revoluci kolektiv dopravy pojal více méně jako dobývání divokého západu prvními osídlenci v Americe.
„Proti čemu budeme manifestovat, pokud se bude protestovat proti pití kořalky, tak se mnou nepočítejte?“ zajímal se Kopydlník a drže v ruce lahvinku Vodky, významně na ni klepal druhou rukou.
„Nestarej se, stačí, když ti řeknu, že bude sranda!“
„Jo, pokud tam bude sranda a co pít, tak jdu každopádně a pokud se tam bude ještě souložit, tak to nebude mít chybu,“ souhlasil Kopydlník a v ten moment mu bylo jedno, proti čemu, nebo proti komu se bude protestovat a těšil se jako malý kluk, jak se porve s neznámými nepřáteli a jak to potom půjdou všichni zapít do hospody.
„A myslíš, že nám přidají na platě?“ zajímal se Hamoun.
„A nebude to mít vliv na fušky?“ měl zase obavu Plivek, „hlavně aby to nemělo vliv na přesčasy, jinak se na nějakou manifestaci vykašlu,“ dodal.
„Hoši nebojte se, až vedení uvidí, jak jsme se angažovali proti nim, tak budou posraní až za ušima a budeme si diktovat podmínky,“ suverénně tvrdil Utahovák.
„To budeme manifestovat proti vedení našeho podniku?“ upřesňoval si situaci Hamoun, jelikož ani on se výrazně neorientoval v mezinárodním dělnickém hnutí, „tak to nemusíme jezdit ani na náměstí, postavíme před garážemi tribunu a vedoucí Mužíček pronese nějaký projev, namalujeme nějaké plakáty a můžeme se klidně potom ožrat tady.“
„Ale hovno, budeme manifestovat proti komoušům jako takovým a celé vedení jsou komouši, to nevíš?“ divil se Utahovák, „sakra, to jste tak blbí, že nevíte, že tady už čtyřicet roků vládnou komunisti a ti nám znemožňují cestovat do kapitalistické ciziny, protože jsme kolem dokola obehnaní ostnatým drátem a nemůžeme ani soukromě podnikat?“ rozčiloval se Utahovák nad absolutní neznalostí politického dění v Československu.
„Jak to, že se nemůžeme soukromě podnikat a co moje lahvinky, vy si myslíte, že je dostávám od podniku jako prémie?“ divil se Kopydlník „a na kapitalistickou cizinu ti kašlu, ožrat se můžu i doma.“
„Ty jsi ale blbec, třeba by jsi mohl vlastnit svoji vlastní dopravu a vydělávat peníze jenom pro sebe, zajel by sis do Ameriky, jak by se ti zachtělo a chlastal bys jenom Whisky a ne nějaké patoky “ snažil se mu vysvětlit Utahovák.
„A kde bych potom podle tebe dostával lahvinky, že bych je dostával v té Americe, o tom pochybuju?“ nedal se zmást Kopydlník.
„Ještě bych vás chtěl všechny upozornit, nezapomeňte si sebou vzít klíče, pokud možno celý svazek, komunistům musí od zvonění našich klíčů zalehnout v uších,“ upozornil všechny Utahovák.
„To bude nějaká klíčová revoluce, tak to jsem ještě neviděl ani v televizi, jenomže já mám jenom jeden klíček od bytu a to je všechno, to mně bude hovno zvonit, co kdyby jsme sebou vzali všechny utahovací klíče na matky a třískali s nimi o sebe,“ zasmušil se Kopydlník nad tím, že v životě nikdy neměl více klíčů, jak jeden, protože se dokázal dostat všude kde potřeboval pomocí šroubováku a nebo kladiva.
„Já sebou vezmu všechny klíče od garáží a skladů a budeme s ními třískat o asfalt, to budou všichni čumět na drát,“ nabídl se vedoucí Mužíček.
„Já mám nápad, doma ukradnu děckám bubínky a budeme k tomu cinkání ještě bubnovat, hoši , nemáte doma někdo trubku, nebo lepší by byl pozoun, to by jsme určitě byli vyhodnoceni, jako nejhlasitější revoluční kolektiv a možná by jsme dostali i nějakou odměnu za první místo,“ navrhl Bumbálek.
„Já si vezmu na krk šálu z barvami Sparty, uvidíte, jak budou ostatní čumět ,“ rozhodl se Hamoun.
„Co kdybychom hoši namalovali nějaký velikánský transparent s nějakým heslem, třeba Diodová  doprava, komunistů poprava , nadhodil Plivek.
„A kdo ho ponese ty vole, když budeme všichni cinkat klíčema a k tomu ještě bubnovat?“ zaťukal si na čelo Kopydlník.
Nakonec bylo schváleno, že klíče obstará Mužíček, který vezme celý svazek od všech dveří, kterými doprava disponuje, což bude svazek o váze asi šest kilo a Bumbálek donese dva dětské bubínky a Kopydlník z vrby zhotoví pět píšťalek, což by k pořádnému randálu mělo stačit.
K dopravě na místo manifestace byl vybrán nejspolehlivější dodávkový automobil Š1203 valník, který byl na bočnicích okrášlen Českou a Americkou vlajkou a rovněž z otevřených okýnek na holích vlály zmíněné vlajky, jenom americká nebyla americká , ale australská, protože Plivek, který byl pověřen zajištěním těchto důležitých propriet, neměl absolutně tušení, jak vypadá americká a australská vlajka, ba dokonce nevěděl, že nějaká Amerika a nebo Austrálie existují a ani kde leží a
jednoduše je zaměnil.
Přesto nadšení kolektivu Brigády socialistické práce autodopravy a všech členů,
namačkaných na korbě Š1203 bylo nelíčené a opravdové a všichni se těšili, jak těm nepřátelům, které si představovali jako krvelačné bestie s čerstvou krví svých obětí na hubě, pořádně rozbijí držťky a Hamoun neustále cvičně zkoušel levý hák, kterým chtěl nějakého komunistu poslat k zemi, ačkoliv netušil, jak vlastně takového komunistu v tom davu pozná.
Samozvaným velitelem celé akce byl Kopydlník, který sice neměl tušení, jaká revoluce vlastně v Česku probíhá, ale správně tušil, že bude ohromná sranda. Když vyjeli před administrativní budovu, Kopydlník zabušil na kabinu a zavelel ,“zastav“ a rozdal všem účastníkům revoluce vlastnoručně vyrobené praky. Na střeše administrativní budovy bylo nákladem půl milionu Kčs instalováno neonové heslo SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK, které tam bylo zabudováno na příkaz OV KSČ a to dokonce osobně samotným okresním tajemníkem KSČ soudruhem Smradlavým a které bylo zbudováno nákladem pouhých půl milionů Kčs, což byla na tehdejší dobu suma závratná.
Písmena měly na výšku téměř dva metry a v noci bylo heslo tak ozářené, že světlo z tohoto hesla bylo vidět až v sousedním Polsku a když vypadl elektrický proud, tak heslo bylo vidět i potmě .
Kopydlník ještě rozdal všem hliněné kuličky, které vyhrál nad žáky blízké ZDŠ a zavelel „směr heslo, pal “ načež ze všech praků byly vystřeleny kuličky, ale do hesla, konkrétně do písmene S se trefil jen vedoucí dopravy Mužíček. Hamoun, který byl věčně ožralý sice vystřelil razantně, ale trefil se do okna vedoucího účtárny Nicholase Háďátka, který celý zoufalý, co by předseda inventurní komise, dumal nad půl milionovým mankem provozního závodu 01 a kulička vystřelená
Hamounem ho trefila do čtyřky vlevo nahoře a polovinu zubu urazila. Rozběsněný Háďátko začal z rozbitého okna řvát „uličníci, zavolám na vás Veřejnou bezpečnost “ a hrozil na kolektiv Brigády socialistické práce zaťatou pěstí. Za mohutného veselí Kopydlník zavelel, “jedem“ a celá brigáda kolektivu autodopravy vyrazila tvořit dějiny.
Když se celý kolektiv Brigády socialistické práce autodopravy dopravil na náměstí, bylo náměstí již plné v tom momentě nepracujících lidiček, na jejichž tvářích bylo znát citové rozpoložení, jak byli všichni připraveni zadupat komunisty deset metrů hluboko pod zem, nad jejich hlavami vlálo tisíce československých vlajek a ve tvářích měli lidé bojové odhodlání, jaké neměli ani Banderovci, kteří se těsně po válce snažili prostřílet přes Československo směrem na vysněný západ.
Samozřejmě, že mezi manifestujícími bylo více komunistů než nestraníků, ale to v tom okamžiku nebylo důležité, protože si toho nikdo v té slavnostní atmosféře vůbec nevšiml a jelikož neměli na klopě přišpendlené stranické knížky, tak je kromě jejich známých ani nikdo nepoznal, což nakonec silně zmátlo právě Hamouna, který si myslel, že když seskočí s korby auta, okamžitě mu někdo začne podávat komunisty a on je bude levým hákem okamžitě uspávat.
„Hele Richarde, co je to vlastně za revoluce, já totiž vůbec nevím, kdo koho chce zmlátit a kdyby začala rvačka, tak přece musím vědět, komu mám dát přes hubu,“ vyzvídal Kopydlník na Mužíčkovi, „hele koukej, jak všichni roztahují prsty do V, asi si chtějí navzájem vypíchat oči, či co.“
„Ser na to, ono se to nějak vyvrbí,“ doporučil mu Mužíček a začal pískat na píšťalku, když se zcela nečekaně ozval mohutný potlesk.
„Ať žije Walesa, ať žije Walesa,“ začal mohutně řičet Kopydlník, když řečník na tribuně skončil projev a znovu se ozval ohlušující potlesk a mávaje přitom praporem na dlouhé tyči, způsobil deseti okolostojícím pěkné boule na hlavě. Ti ovšem byli tak slavnostně naladění, že kdyby jim Kopydlník vypíchl oko, tak by mu ještě poděkovali.
„Cvakni si a neřvi, já si to chci užít !“ cpal Kopydlníkovi pod nos Hamoun rozpitou flašku kořalky a sám si mohutně lokl. Kopydlník, jak měl ve zvyku z práce, uchopil lahvinku a než se napil, tak všem okolo ukazoval lahvinku v natažené ruce, pleskal po ní dlaní, významně mrkal a  přiblble se usmíval, jelikož čekal od okolo stojících uznání a když ho nikdo nepochválil, tak mávl otráveně rukou a všichni okolo v ten moment pro něho začali být komunisti.
„Hele, prodereme se pod tribunu, tady z toho hovno máme a zkuste posbírat nějaké šutry, až se na tribuně objeví nějaký komunista, tak ho ukamenujeme!“ zavelel Hamoun a začal se lokty prodírat směrem k tribuně, přitom neustále pískal na vrbovou píšťalku, jak výpravčí v Holešovicích a za ním ho následovala celá Brigáda socialistické práce, bohužel při tom prodírání se k tribuně upadl Bumbálkovi dětský bubínek a několik manifestujících soudruhů mu ho rozšláplo, „do prdele, tady nikde není ani jeden šutr, který idiot tady zametl!“ rozčiloval se Kopydlník.
„Nazdar Franto, jak to že dneska nechlastáš U Vola?“ začal se dožadovat pozornosti Plivek, mávaje na hlavního řečníka na tribuně. Ten samozřejmě dělal, že Plivka jaktěživ neviděl a zvýšil kadenci slov při svém plamenném projevu.
„Ty vole, to je Franta, znáš ho, vždycky sedí U Vola, jenom mně nejde do hlavy, co to tady žvaní.
Vždycky když byl nalitý, tak neustále blábolil, že mu s politikou každý může políbit prdel,“ naparoval se Plivek a tvářil se veledůležitě, že se zná od piva s hlavním řečníkem.
Mezitím Pimprlík vzrušeně debatoval se svazačkou Pidlookou, přičemž celá manifestace mu jako předsedovi SSM byla ukradená a posléze se oba nenápadně vytratili z davu, čímž jasně dali najevo, že nejlépe je dělat revoluci při souloži.
„Kurva, řekni tomu svému Franckovi, ať už přestane blbě žvanit, to u piva také tak dlouho řeční?“ nabádal Kopydlník Plivka a chystal se prakem střelit kuličku řečnícímu Frantovi do otevřené huby.
„No to je právě ten vtip, že v hospodě za hodinu řekl pět vět, vždycky jednu větu po jednom vypitém pivě,“ divil se Plivek.
Franta na tribuně, jako kdyby vycítil, že se o něm vede vášnivá debata mezi Kopydlníkem a Plivkem ukončil svůj procítěný projev, za což získal bouřlivé ovace a celá doprava začala pískat na vrbové píšťalky.
„Ty vole, to se dneska U Vola ožereme, až se tam objeví Franta,“ těšil se Plivek, ale netušil, že Franta od tohoto momentu zahájil práci v politických službách a jeho kariéra začala stoupat strmě vzhůru. Budiž mu ke cti, že ale jako jeden z mála, byl opravdu nestraníkem.
Když ale Frantu vystřídal další řečník a vypadalo to, že bude řečnit hodinu, tak Kopydlníka to přestalo bavit a nutno říci, že se začala nudit celá Brigáda socialistické práce.
„Tak sakra, kde jsou ti komunisti, já žádného nevidím, na fotbale se fanoušci protivníka okamžitě poznají a každý ví, koho má mlátit, tady se všichni tváří, jak kdyby sežrali chrousty a hovno se děje, běžte do prdele s takovou manifestací,“ naštvaně vykřikoval Hamoun a přestal stínovat levý hák.
„Jdeme na pivo, tady to stojí za hovno, já myslel, že se tu možná bude i střílet a oni jenom kecají jak na pohřbu,“ zavelel Kopydlník a všichni se začali prodírat směrem od tribuny k hospodě U Vola.
„Kam jdete soudruzi, manifestace ještě neskončila!“ snažil se jim v odchodu zabránit nějaký nadšený soudruh, pravděpodobně příslušník STB, převlečený za organizátora manifestace.
„Běž do prdele i s celou manifestací,“ houkl na něho Hamoun a konečně se rozhodl uplatnit levý hák a tak uvědomělý soudruh odletěl dobrých pět metrů, kde se zastavil o nějaké heslo a tiše se sesunul k zemi, zrovna když se znovu po celém náměstí ozval frenetický potlesk a onen soudruh byl jediný, který netleskal a pravděpodobně se to odrazilo i v jeho budoucí kapitalistické kariéře.
„Viděli jste hoši, jak jsem okamžitě poznal komunistu?“ kasal se Hamoun.
„Do prdele, nač jsem se tahal s tím svazkem klíčů, každý tady akorát hajluje a roztahuje prsty, jak kdyby mezi nimi měli plíseň a já jak blbec sebou tahám šest kilo železa,“ začal nadávat Mužíček.
„Ty vole, co kdyby jsme to tady vytřískali. Aspoň by jsme využili ty klíče, kdybychom s tím svazkem někoho praštili po hlavě, tak je na fleku mrtvý,“ začal povykovat Kopydlník, ale nakonec ho všichni přehlasovali, že pivo je důležitější.
„Prosím tě, s kým se tady chceš rvát, vždyť se podívej na ty srágory, těm by jsi ani nemusel dávat po tlamě, stačilo by dlaní jim před hubou udělat průvan a káceli by se k zemi jak shnilé topoly, koukej na ty šťastné ksichty, to jim chceš kazit požitek z revoluce?“ zhnuseně pronesl na adresu demonstrantů Hamoun a tak se nesmazatelně zapsala Brigáda socialistické práce autodopravy národního podniku Trioda a Dioda do historie revoluce v roce 1989 a je pravděpodobné, že v budoucnu nějaký ústav pro zkoumání historie zjistí, že bez autodopravy z Diody by se sranda převrat v roce 1989 pravděpodobně vůbec neuskutečnil.

You may also like

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *