Lidová armáda likviduje imperialisty na lyžích.

Nejlepší obrana proti exekutorům a jiným vlezlým šmejdům.

Když už jsem dneska u toho vojenského vzpomínání, tak než se v úterý vypravím na průzkum českého zdravotnictví bojem, tak vám předložím, ještě jeden vojenský zážitek, který nemá chybu. Nechci sobě ani vám vánoční svátky kazit rozborem politické situace v Česku a v okolním světě ( jak já někdy závidím indiánům z kmene HU-HU v brazilském deštném pralese, kteří si žijí svůj poklidný život, nezajímá je nějaký zkurvený Islám ani obrana Shengenského prostoru, akorát někdy, když se naserou, tak házejí oštěpy proti letadlům nadnárodních monopolů, které jim kácejí jejich přirozený úkryt a nebo kanibalům na Nové Guineji, kteří nemusejí stát fronty na pracáku a na sociálkách a když mají hlad, tak si prostě uloví nějakého šmejda z nepřátelské vesnice. V prolhaných médiích si ani na vánoce nedají převlečení bolševici pokoj a připadá mně to  boj na dlouhé nože mezi čuráky z ODSS, STOP09 a Milošem z hradu, když člověk čte ty neskutečné zvratky z tlam idiota Fialy, nebo Zombie Němcové, či ožraly Kalouska, tak vždycky ztratím chuť na jídlo, protože bych se z těch jejich slintů pozvracel ( a věřím tomu, že mužská populace při pohledu na zrůdu Němcovou ztratí na měsíc erekci a chuť na ženskou), no zatím se Miloš drží a držím mu palce, ale už je z verbálních útoků na jeho osobu cítit, že kurvy a převlečení bolševici nikdy nespí a budou svoje nenávistné slinty prskat na voliče ze všech stran. Tak vám raději předkládám něco pro pobavení a na politiku se přes vánoce lidi vyserte, ti dementi z řad Havloidů, idiotských komediantů a degenerovaných „profesorů“ vám nestojí za to, kazit si kvůli nim vánoční pohodu. 
Přiznám se, že nemám jednotný názor na to, jestli vojna ano či ne, někdy mám pocit, že současní svišti by potřebovali vojnu jak koza drbání, především svišti těch převlečených komunistů, kteří v honbě za zlatým teletem nemají na svoje puberťáky čas a tak se vykupují štědrým kapesným ve výší několikanásobku měsíčních platů zaměstnaných dělníků a nudící se parchantíci pak řádí jak Černá ruka a zkorumpovaní ideologové současné moci pak píší debilní články o šikaně na vojně za komunistů, přitom ve světlém kapitalismu bují šikana už v mateřských školkách, o základních školách a učilištích ani nemluvě, učitelé aby chodili na vyučování vyzbrojeni samopaly a pokud dají nějakému děcku nějakého zasraného papaláše facku, tak aby se třásli o svoje místo. Nechci být sentimentální a mentorovat něco o tom co bylo, jedno je ale nezpochybnitelné, když za mých dětských let ve škole dal učitel žákovi po hubě a ten si neprozřetelně stěžoval doma, tak tatík neutíkal jak idiot do školy, aby vyhrožoval učiteli svoji zpupností a mocí, ale dotyčný stěžovatel chytil od každého tatíka ještě jednu zprava a jednu zleva a bylo vše vyřešeno. Samozřejmě je to věc názoru každého z vás a nemíním svůj názor prosazovat jako jediný správný a tak pro odlehčení přináším další článek z knihy „Komunisti na vojně“ .

Svobodník Piliňák byl ve svém živlu, jeho vojenská budoucnost se ubírala vysněným směrem, už měl jednu pecku a nepochyboval , že po úspěšném výcviku nováčků mu na rameni přistane druhá pecka, byl předsedou útvarového SSM a tak radost mu kalila pouze jedna maličkost a to, že se mu zatím na prsou nekomíhá odznak vzorného vojáka.
„Nevím na co soudruzi velitelé čekají, myslím si, ba co víc, jsem naprosto přesvědčen, že za ten rok už soudruzi velitelé mohli zjistit, že náš přístup k plnění vojenských povinností je opravdu soudružský a cílevědomý a že do služeb lidově demokratické armády dáváme všechny své schopnosti a síly a já nevím,co
by jsme ještě měli udělat, aby nám už konečně ten odznak vzorného vojáka přiklepli. Já pořád utěšuji Jolanu, že to bude už zítra , pak pozítří a potom zase popozítří a Jolana se taky může naštvat a kvůli tomu se se mnou rozejít, to pak nevím, jestli bych to rozchodil, „stěžoval si Piliňák Smradlavému a ten byl rovněž na
rozpacích, „ no, už se mě ptala matka, kdy konečně budu mít ten odznak vzorného vojáka, protože dcera od její kamarádky z SČSP se už vyptávala, kdy přijedu a budu mít na prsou ten odznak a matka jí pořád vysvětluje, že to není tak snadné a už je z toho celá nervozní a že už nemíní čekat dalšího půl roku a jestli nám ho soudruzi velitelé nedají do měsíce, tak matka je rozhodnuta přijet na útvar a dotázat se soudruha velitele, v čem je problém,“ ustaraně odvětil Smradlavý a nerad by matku u velitele útvaru viděl, protože jeho matka je tak ambiciózní, že by to velitel útvaru nemusel dokonce přežít a kdoví co by se stalo, kdyby matka zjistila, že velitel dokonce není ani v SČSP.
„Kluci, mluvil jsem se soudruhem podplukovníkem Mesárem a ten mně sdělil, že se na štábu rozhodli, že pro náš útvar bude uspořádán jednodenní lyžařský zájezd do Jeseníků, ale pojedou jenom ti, co nemají kázeňské tresty a potvrdil mně to i soudruh major Frčák, bude to za čtrnáct dní, tak se snažte, ať nemáte průšvihy,“ vyskakoval od radosti na světnici mazáků Piliňák, „bude to vlastně spojeno s výcvikem na lyžích, abychom v zimě dokázali nepříteli na těch lyžích ujet.“
„A proč nemůžeme jet do Alp ,aspoň by jsme těm blbým imperialistům na svazích Alp ukázali, jak umí lyžovat voják Československé armády, takový Matterhorn bych sjel šupem, jenom bych se kolem těch západních šmejdů mihl, až by protočili panenky, nebo kdyby jsme zajeli do Grenoblu a nebo do Insbrucku,
tak by jsme naši armádě udělali takovou reklamu, jakou nedokázala udělat celá Varšavská smlouva za několik desítek let,“ učinil zvědavý dotaz Jaryn Čočka “ a je docela možné, že já nebo Jura by jsme dokonce vyhráli velký křišťálový globus pro nejlepšího lyžaře planety !“ poklepal si po rameni Jaryn
„To dá rozum, že příslušníci armády, která je ve svazku Varšavské smlouvy, nemohou sjíždět svahy Alp, které spadají do svazku NATO, nepřítel by mohl okopírovat náš styl lyžování a pak by toho mohl využít při přepadení socialistické soustavy, především Kuby ,“ zaťukal si na čelo Baran.
„Od kdy jsou Švýcaři v NATO, ty barane,“ nasral se Jaryn „a od kdy se na Kubě lyžuje, jedině tak na vodních lyžích blbče.“
„Přece nemůžeme nepříteli ukazovat, jaké má Československá armáda lyžařské vybavení, ještě by to od nás okopírovali a potom by nás ve skutečné válce porazili našimi vlastními lyžemi a hůlkami,“ odpověděl mu zcela logicky Piliňák.
„Piliňáku, ty jsi blbý, jak daleko vidíš, už se všichni na západě třesou, až firma Atomic bude sériově vyrábět jasanové ohoblované prkna, dle vzoru truhláře Hoblíka a na ně si cvočky upevní kožené přezky, aby se daly připevnit na galoše,“ začal se řehtat Jura.
V pátek odpoledne si pak vybraní vojáci, kteří se přihlásili na lyžařský zájezd vyfasovali lyžařské vybavení a když vojáci uviděli lyže, tak se chytali za hlavu, jestli se vůbec na těch ohnutých prknech dá lyžovat, protože se jednalo o lyže patrně ještě z doby před 2.světovou válkou, byly to skutečně ohoblované jasanové
prkna z vyfrézovaným důlkem uprostřed spodní plochy, o nějaké skluznici se v tomto případě nedalo mluvit, ve předu byly prkna zašpičatěné, hůlky byly bambusové a vázání se skládalo z koženého pásku vepředu a z kožené patky vzadu, vše se upínalo řemenovým způsobem na přezku.
„Vy voli, na tom se pozabíjíme všichni během dvou hodin, kdo to přežije, okamžitě může být vyhlášen olympijským vítězem, navíc čím to namažeme, pokud bude mokrý sníh, tak s kopce budeme šlapat,“ podivoval se Jura.
„Co se sereš, namažeme to svíčkou a nepředjede tě ani Toni Sailer a na kvalitu se můžeme vybodnout, hlavně že na jeden den vypadneme tady z těch smrdutých kasáren na čerstvý vzduch,“ uklidnil ho Jacek, „si myslíš, že tě budou sledovat nějaké bolševické paničky komunistických ředitelů, jaký styl ovládáš, ty se
budou jenom rozhlížet, kdo všechno sleduje jejich moderní výstroj, i když budou na svahu jenom stát.“
Ráno ihned po budíčku vyfasovali vojenští lyžaři, kaskadéři KÁDÉČKO , což byla vojenská polní strava v konzervách, naskládali lyžařské vybavení do autobusu a vyrazili směr Jeseníky, aby na Ovčárně Jesenickým kamzíkům předvedli, že se ještě mají od vojska hodně co učit.
Řidič Puklík odstavil autobus na parkovišti Hvězda nad Karlovou Studánkou a k Ovčárně se celá výjezdní
lyžařská armáda vydala pěšky s celým lyžařským vybavením na ramenou. Den se vydařil, bylo jasno,
sluníčko svítilo a sníh se třpytil miliony briliantů tak oslnivě, že vojáci museli přivírat oči, aby z té krásy neoslepli, protože nepřicházelo v úvahu, aby socialističtí vojáci měli na očích sluneční zrcadlové brýle, ve kterých by vypadali na obsolventy Vest Pointu v USA.
Jediný kdo neustále něco nespokojeně vykřikoval byl Ucmrndaný, který ze strachu, že by zkolaboval hladem, tak s celým lyžařským vybavením tahal i balík se žrádlem, který mu včera přišel. Samozřejmě, že mu nikdo nepomohl, Petrklíč s Jelimánkem se mu spíše snažili podrazit nohy a když se jim to povedlo a Ucmrndaný se s kletbami hodinu stavěl na nohy, měli z toho náramnou radost.
A tak se po necelé hodině pochodu ocitla celá armádní skupina SEVER před chatou Ovčárna, kde samozřejmě všichni ihned zapadli do výčepu, aby se zahřáli zevnitř něčím ostrým. Jediným doprovodem z řad důstojníků byl nadporučík Cancourek, který jediný z důstojnického sboru uměl lyžovat, ale jelikož měl pro vojsko pochopení, celý zájezd pojal jako uvolnění z vojenského prostředí a nesnažil se vojákům v ničem bránit, naopak, nasadil si lyže, jako jediný měl celkem služné lyžařské vybavení, na lyžích měl kapitalistické vázání Kandahar a dokonce umělou skluznici, duralové hůlky a lyžáky přaskáče, pokud byli ještě všichni
pohromadě, tak jim sdělil, že v 16:00 bude sraz před chatou a kdo se nedostaví, bude mít smůlu a pokud se sám nedostane do 24:00 hodin k útvaru, bude brán jako vojenský zběh, odrazil se hůlkami a vyrazil směrem k lyžařskému šlepru a již se více o vojsko nestaral.
Petrklíč, Jelimánek a Zvoneček o lyžování neprojevili vůbec zájem , odložili lyžařskou výstroj v chodbě restaurační chaty, aniž by se strachovali, že takové předpotopní lyžařské vybavení by jim někdo ukradl, to by už musel být větší idiot, jak Piliňák a začali objednávat piva a velké rundy borovičky, což se nelíbilo
Piliňákovi, který je okamžitě začal politicky školit, „kluci, to jsem tedy od vás nečekal, že jste se na hory přijeli bohapustě ožrat, místo toho, aby jste to pojali jako lyžařský výcvik pro zimní boj proti imperialistům, však pokud butete v zimě na frontě, tak budete v hajzlu, protože si při útoku na lyžích polámete nohy a stanete se tak prvními obětmi .“
Piliňáku, neměj péči o naše lyžařské umění, dokážeš si představit, že by jsme při sjezdu od Petrových kamenů na lyžích usnuli a způsobili by jsme několik nepříjemných karambolů a lyžařské pracující dělníky a rolníky by jsme kosili , jak kombajn v létě pšenici, to přece nechceš mít na svědomí, tak nás tady laskavě
ponech svému osudu a pokud budeš mít zájem, tak jsme dokonce ochotni vyjít s půllitry piva před chatu a povzbuzovat tě při akrobatických pádech na těch jasanových deskách,“ ušklíbl se Jelimánek .
Mezitím se Piliňák, Smradlavý, Ucmrndaný a několik dalších snažilo nasadit lyže na kanady, než se jím to podařilo, tak při tom desetkrát upadli do sněhu, tak že byli mokří ještě ani nezačali lyžovat, nejlépe se podařilo lyže nasadit Jurovi, Jarynovi, Jackovi a Škvrněmu, kteří okamžitě vyrazili za Cancourkem a z
vysoka srali na ostatní. Kupodivu se jim jakž takž podařilo sjet k dolní stanici lyžařského výtahu a nechali se vytáhnout na Petrovy kameny, odkud byl překrásný výhled na Praděd a severní část Jeseníků a když se pokochali těmi civilními panaromaty, tak se velkými oblouky spustili směrem k chatě, nikam nespěchali a nad chatou Ovčárna je takový prostor, že by si tam v pohodě zalyžovaly i dva armádní pluky. Při sjezdu stačili zpozorovat, že kupodivu se podařilo dostat k lyžařskému výtahu i Ucmrndanému, který pod paží sebou tahal balík a těšil se, jak založí u Petrových kamenů bivak a bude žrát až do zblbnutí.
První, kdo na primitivním lyžařském vybavení měl kolizi byl kupodivu Jaryn, kterému praskl ve předu na pravé lyži zteřelý kožený pásek a kanada se mu vysmekla z uvázání a Jaryn na zcela neovladatelné lyži se řítil směrem na chatu, ale včas sebou práskl na zem, což vypadalo,jako by na sjezdovku dopadla letecká bomba, ve sněhu vznikl kráter o průměru deseti metrů a hloubce tři metry a Jaryn s klením posbíral lyže a odebral se směrem do restaurace, kde hodlal strávit příjemný zbytek krásného zimního dne a celé lyžování mu bylo ukradené i s krásným zimním dnem a panaromaty Jeseníků.
Ty vole, to nevíš, že ten kráter by jsi měl označit výtražným trojúhelníkem, co když do něho vjede nějaký komunistický činitel a poláme si hnáty a bude se to považovat za imperialistickou kontrarevoluci na samotnou komunistickou podstatu,“ upozornili Jaryna Jelimánek se Zvonečkem, zatím co Petrklíč už přijímal od dalších hostů sázky, kdo si v kráteru po Jarynovi jako první zlomí končetinu a dokonce sázky rozšířil o sázení na ruce a nohy.
Ať se tam třeba nějaký komunistický papaláš třeba zabije, škoda ho nebude,“ mávl nad takovou prkotinou nasraný Jaryn.
Další kolizi způsobil vojín Pučálek, kterému od Petrových kamenů ujela jedna lyže, která si to namířila rovnou na chatu Ovčárna, při tom nabrala neuvěřitelnou rychlost, před stěnou chaty byl ze střechy spadlý sníh, který tam vytvořil umělou muldu, lyže v té rychlosti vjela na muldu, ze které byla doslova vystřelena a
katapultována až do prvního patra a jako na smůlu přímo do okna, do kterého vletěla jako dělová střela.
Nešťastnou shodou okolností v pokoji, do kterého lyže vystřelila v tu dobu souložil nějaký nelyžařský pár, který utrpěl naprostý šok a bylo zřejmé, že dvojice si na horách již nikdy v životě nezašoustá, protože dáma měla takové trauma, že dokonce, když vysvětlovala, co se stalo, tak koktala.
Nic si z toho madam nedělejte,“ snažil se ji uklidnit Pučálek, „já jsem jednou souložil ve sklepě na koníčka a mojí partnerce po zádech přeběhl potkan a taky jsme to přežili, i když partnerka od té doby nedokáže roztáhnout nohy.“
Když se asi hodinu nic nedělo, tak už si všichni mysleli, že se nic významného nestane, ale zážitky měly teprve přijít.
„Koukejte na to hovado, on žere i při jízdě na lyžích, to snad není možné, kdyby existoval nějaký Bůh, tak tu nenažranou kurvu za to potrestá“ rozhořčeně ukazoval na sjezdovku před chatou stojící Jelimánek z půllitrem piva v ruce a myslel tím Ucmrndaného, kterého zřejmě přestalo bavit sezení u Petrových kamenů a
hodlal se projet. A skutečně, Ucmrndaný vzpřímeně, s hůlkami pověšenými za zápěstí , jel šupem dolů a něco si při jízdě rozbaloval a snažil se to dát do huby a ještě se u toho blaženě usmíval. Při tom si ale jaksi nevšiml, že už je na konci sjezdovky, pak už byla jenom cesta , která vedla od Ovčárny směrem k chatě Barborka, obrovská vrstva shrnutého sněhu a pod tou hromadou sráz asi patnáct metrů , kde začínala kosodřevina.
Ucmrndaný, který byl zaujat patrně rozbalováním čokolády a nebo bonbonů , pozdě zpozoroval, jaké nebezpečí mu hrozí, vyjel na hromadu sněhu a z hromady byl katapultován směrem do kosodřeviny, proletěl asi dvacet metrů vzduchem, čímž zřejmě vytvořil útvarový rekord ve skoku do dálky na lyžích a možná v celé Varšavské smlouvě a pak bylo asi pět minut ticho, jenom Jelimánek to klidně komentoval, „konečně na tu nenažranou kurvu došlo, to jsem nevěděl, že v Jeseníkách sídlí Bůh, který mě zřejmě vyslyšel.“
Samozřejmě, že všichni,co stáli před chatou se seběhli na hromadu sněhu a čekali co se bude dít.
Asi po pěti minutách se ozval obrovský řev a volání o pomoc, stromečky se začaly lámat, jak se Ucmrndaný snažil vyprostit ze sevření smrčků a vypadlo to, kdo nevěděl co se stalo, že v inkriminovaném místě zápasí stádo říjících kanců v zápase o přízeň bachyně.
„Pomoc, pomozte mně někdo, nebo se udusím sněhem,“ řval Ucmrndaný a při tom vyprošťování sto čtyřiceti kilo sádla na sebe setřepal sníh z poloviny lesního porostu Jeseníků.
„Sereme na tebe, udus se tím sněhem, lakomče zasraný,“ řvali vojáci a někteří tím směrem ještě začali házet velké hroudy sněhu se snahou Ucmrndaného totálně zničit a Petrklíč, Jelimánek a Zvoneček se okamžitě začali sázet, za jak dlouho se Ucmrndanému podaří vylézt z houští, pokud tam nezhebne.
„Já to tipuji na dvě hodiny a vsázím šest velkých boroviček,“ okamžitě nasadil kurs Jelimánek.
„Hovno, to je tak na čtyři hodiny a kdoví jestli, taky vsázím šest velkých boroviček,“ přisadil si na svůj čas Petrklíč a Zvoneček vsadil šest velkých boroviček na pět hodin a mezitím co Ucmrndaný zápasil s kosodřevinou, zašli si sázející na první kolo velkých boroviček a na půllitr piva, postavili se na hromadu
sněhu, zapálili si cigarety a s požitkem sledovali boj Ucmrndaného s přírodou.
„Co kdyby jsme zavolali horskou službu a Ucmrndaný to zaplatí, až se prohne,“ navrhl Jaryn, pro kterého lyžování pro dnešní den skončilo, ale ostatní takovou pomoc okamžitě odmítli, jelikož by z toho Ucmrndaný vyvázl příliš lehce a najednou si všichni uvědomili, že konečně přišla náhoda, jak Ucmrndanému dát za
vyučenou.
„Jenom ho pěkně v tom svinstvu nechte, ať si užije, hajzl jeden lakomý,“ znělo od úst k ústům a všichni začali posměšně Ucmrndaného povzbuzovat “ a ještě bych mu hajzlovi nechal zaplatit všechny polámané smrčky, které zlomí, než vstane.“
Nechceš přinést uherák, čokoládu a teplý čaj ?“ volal na něho posměšně Pučálek ,“ pošlu ti tam pikolíka z chaty .“
Člověče, jestli tam zápasíš s jelenem, tak mu dej kravatu a bude po něm,“ vykřikoval Jelimánek.
Zatím co se hoši náramně bavili, bylo pod nimi slyšet praskání a rupání a z toho se dalo usoudit, že Ucmrndaný již polámal více lesa, než vichřice a neustálým řvaním o pomoc už jenom sípal.
„Běžte mu pomoci, to jste takoví nelidové, manžel je ve svazu protifašistických bojovníků a je hrdý na současnou lidově demokratickou armádu a trpí, když vidí, že je některý voják v nebezpečí“ připletla se odněkud nějaká babka, ovšem kluci ji poslali do hajzlu, ať se nesere do vojenského cvičení v rámci Varšavské smlouvy.
„Nevidíte teta, že se tu koná zimní cvičení o přežití v extrémních podmínkách, v restauraci sedí ruský generál, převlečený v civilu a přísně nás sleduje a o všem bude informovat politbyro v Moskvě a ten, co se tam válí pod těmi smrčky je kaskadér a jenom dělá, že si neví rady, ale jinak je to trénovaný profesionál a o naši pomoc vlastně vůbec nestojí“ poučil ji Zvoneček „a co dělal váš manžel za války, že je u protifašistických bojovníků, to má určitě spoustu vyznamenání ?“ ještě zvědavě podotkl Zvoneček.
„Seděl doma u rádia, poslouchal Londýn a nadával na fašisty, vyznamenání dostal už tolik, že je ani neunese na hrudi “ odtušila upřimně tetka.
„Tak odejděte s manželem někde bokem, aby se tomu hrdinovi během cvičení nic nestalo a o kaskadéra se nestarejte, rozuměla jste, navíc za toto cvičení rovněž obdrží vyznamenání a čím déle tam vydrží, tím větší to vyznamenání bude ?“ ještě ji seřval Jelimánek a tetka byla naprosto vyděšená.
„Tak to já jsem nevěděla ,ono to totiž vypadá tak opravdově, že už jsem chtěla říci manželovi, ať mu jde pomoci, ale on je chudák po obrně a pohybuje se jenom na invalidním vozíku, tak se nezlobte, ale já jsem opravdu myslela, že ten chudák se tam topí ve sněhu, ale tedy to cvičení vypadá tak opravdově, že jsem z toho opravdu zblbla , ale ten kaskadér musí být opravdu hodně trénovaný, manžel, kdyby tam zapadl, tak už by byl určitě po smrti ,“ pokřižovala se tetka a rychle vycouvala od zimního cvičení vojsk Varšavské smlouvy na Ovčárně , aby náhodou nezkazila dobré hodnocení sovětským generálem.
„Zatím je to dobrý, dvě hodiny už jsou pryč, já říkal, že to je na pět hodin,“ jásal Zvoneček a všichni se odebrali na další kolo boroviček a po vypití se ihned vrátili na hromadu sněhu nad srázem, pod kterým ve skutečností zápasil Ucmrndaný o holý život.
K hochům , stojícím s půllitry piva v rukou na haldě sněhu dokulhal Jacek s nasraným ksichtem a se zbytky lyží, pokud se těm třískám vůbec dalo lyže říci.
„Kurva , připletl se mě do cesty smrček a ta svině neuhnula, dokonce mám naražené i varlata, do prdele, jestli nebudu moci příští týden v sobotu šoustat, tak polámu ve skladě všechny zbylé lyže,“ kroutil od bolesti ksichtem Jacek a šel si dát na uklidněnou dva velké panáky borovičky, „co se to děje pod tím srázem, nejsou tam jeleni ?“ ještě zbystřil na randál pod svahem Jacek.
„Hovno, to tam zapadl Ucmrndaný, to jsi měl vidět ten jeho let, kde se na něho hrabou letci na lyžích na obřích skokanských můstcích a z jeho skokanského stylu by měli radost všichni rozhodčí skoku na lyžích, člověče, ten letěl vzduchem jak vystřelený ze sněžného děla, jestli to přežije, tak určitě bude převelený do některé Dukly, kde se skáče na lyžích ,“ upřesnil radostně Petrklíč a všichni si šli s Jackem znovu dát další rundu velkých boroviček.
A tak jediní, kdo zatím ještě stál na lyžích byli Jura a Škvrně a jediný, kdo opravdu lyžoval byl Cancourek.
„Kluci, co se tu děje, už vás pozoruji nějakou dobu a náramně se tu bavíte,“ zastavil u nelyžujících Jura a Zvoneček okamžitě informoval o nehodě Ucmrndaného.
„Ty Juro, vyjeď šleprem k Petrovým kamenům, Ucmrndaný tam určitě má ještě zbytek proviantu z toho balíku, přece to tam nenecháme kamzíkům,“ vybídl Juru Jaryn a Jura se tedy vydal nahoru pro zbytek balíku Ucmrndaného.
Opravdu ho tam našel, vzal ho pod paží, ale mezi tím ještě stačil koutkem oka zpozorovat kotrmelce Škvrněho, do kterého najel nějaký sváteční snobský lyžař, který sice měl perfektní vybavení , ale lyžařské umění u něho stálo za hovno.
„Tak tady jsem to dovezl a za chvíli tady máme Škvrněho, uvidíte, jak ten bude nadávat, srazil ho nějaký komunistický ředitel na lyžích,“ informoval Jura a skutečně, za pět minut ke klukům na zbytku lyžích dokulhal Johan a nadával jak špaček.
„Kurva, vybavení má jak na olympijské hry a hovno umí lyžovat, dobytek jeden, určitě jakýsi papaláš,se chtěl předvést a málem mě zabil, ještě že si zlámal jednu tu superlyži, blbec jeden, ještě si měl polámat hnáty, takoví volové žvaní na komunistických sjezdech kraviny a potom se jedou předvádět na lyžařský svah, to by jim mělo být úředně zakázáno,“ běsnil Škvrně a bylo na něm vidět, jak je mu líto, že musel skončit s lyžováním, zřejmě ho to opravdu bavilo.
„Co se to tam děje ?“ ukázal Škvrně na třesoucí se smrčky .
„Ale, hodili jsme tam Ucmrndanému balík a on tam pro něho skočil,“ řehtal se Jelimánek a najednou si vzpomněl na balík,“ tak se tomu podíváme na střeva, co tam vlastně to hovado pořád žralo,“ a roztrhal balík na cáry a objevily se čtyři čokolády, půl štangle uheráku, různé oplatky a tvrdý sýr.
„To je ale svině, ten si žere a nám nedá ani čtvereček čokolády, chcípni tam ty šmejde,“ zařval Jelimánek směrem k třesoucím se smrčkům a od zuřivostí mu tekla pěna u huby.
Bylo už téměř 15:00 a Ucmrndaný stále zápasil s lesním porostem a tak se hoši usnesli, že raději zapadnou i se zbytky lyžařské výstroje dovnitř restaurace a Ucmrndaného ať si vytáhne Piliňák se Smradlavým. To ovšem netušili, že Piliňák sám zápasí s tím, aby Smradlavého se zlomenou nohou dovlekl k Ovčárně, jelikož
ten blbec se chtěl předvést před nějakou slečnou a neuvědomil si, že na předvádění svého lyžařského umění nemá patřičnou lyžařskou výzbroj , kanady se mu šprajcly v řemínkovém vázání, Smradlavý chvíli zápasil se stabilitou, až nakonec narazil do vzrostlého smrku.
A tak když vyježděný Cancourek dorazil o půl hodiny dříve k chatě Ovčárna , nevěřil vlastním očím, tak zdecimovanou jednotku ještě v životě neviděl, za deset minut dotáhl zcela vyčerpaný Piliňák Smradlavého, který ječel bolestí a Ucmrndaný ještě stále zápasil pod srázem se zemskou přitažlivostí.
„Vytáhněte toho vola,“ přikázal Cancourek zdravým vojákům a tak ho pět vojáků nakonec za půl hodiny vytáhlo, protože Ucmrndaný i s vodu napitými maskáčemi tentokrát už vážil sto osmdesát kilo a navíc byl úplně bezvládný a museli mu do huby vlít dva velké panáky borovičky, aby trochu ožil.
Cancourek přikázal Pudlíkovi, ať zajde pro autobus a vyjede vzhledem k mimořádné situaci až k chatě, což se nakonec povedlo a autobus se zdecimovaným vojskem odjel do kasáren.
Na ošetřovně nakonec skončili Smradlavý se zlomenou nohou a Ucmrndaný se zápalem plic, z lyžařské výstroje zbyly trosky a pouze Petrklíč, Zvoneček a Jelimánek byli naprosto spokojeni, protože prožili krásný slunečný den před chatou Ovčárna , dokonce ani neusnuli a zkonzumovali při tom nesčetné množství
borovičky a piva a zachránili tak zbytek lyžařské výstroje pro další lyžařské zájezdy útvaru 6262 do Jeseníků, jelikož je ani nenazuli na nohy.
„Tak příště už nás soudruzi velitelé na lyžařský výcvik nepustí, prý si máme zalyžovat až v civilu, jelikož kdyby jsme ještě jednou vyrazili na lyže, tak útvar přestane existovat,“ sdělil smutně Piliňák a hluboce přemýšlel, jak tuto akci SSM vyhodnotit.
Nevadí Piiňáku, ale bylo to to opravdu skvělé, s tím Ucmrndaným se to povedlo a i kdybychom už do konce vojny dokonce neviděli ani sněžit, tak svůj úkol ten zájezd splnil a do hodnocení napiš, že při zkoušce běhu na lyžích vojín Škvrně dokonce předběhl kamzíka a Ucmrndaný překonal světový rekord ve skoku na lyžích s řemínkovým vázáním,“ unisono navrhli Piliňákovi Jaryn s Jurou.
Piliňák přislíbil, že se to bude snažit a celý výlet za sněhem vyhodnotí příznivě, především v hodnocení co nejvíce popíše krásná panoramata Jeseníků, ale nejdříve napsal osmi stý dopis Jolaně.
Milá Jolano
jako předseda SSM jsem za podpory soudruha podplukovníka Mesára zorganizoval lyžařský zájezd vojáků do Jeseníků. Předpokládal jsem a se mnou rovněž soudruh podplukovník Mesár, že vojáci tohoto zájezdu využijí jako formu výcviku pro použití lyží v boji, ale oni se tam většinou jenom sprostě ožrali a navíc ještě vojín Ucmrndaný tam málem přišel o život a vojáci se mu smáli a dokonce si na jeho přežití sázeli.
Je sice fakt, že lyžařská výstroj nebyla nijak supermoderní, ale když jsem o tom hovořil se soudruhem podplukovníkem Mesárem, tak ten mě vyprávěl, jak rudoarmějci za 2.světové války běhali dokonce na neohoblovaných prknech a gardový svobodník (musím soudruhům velitelům navrhnout, aby rovněž v Československé lidové armádě se zavedla hodnost na gardového svobodníka) Sněžnikov na těchto neohoblovaných prknech uměl tak rychle běhat, že dokonce při útoku předběhl i vlastní tanky a kdyby ho nezastřelil zákeřný fašista, který ve sněhu číhal v bílem maskovacím oděvu a soudruh Sněžnikov si ho spletl s ledním medvědem, tak by tento gardový svobodník rozrazil nepřátelskou obranu na těchto prknech.
Rovněž gardový svobodník, soudruh Lednikov na těchto neohoblovaných prknech překonal nezamrzlou bažinu a až na druhém břehu bažiny ho zajali opět zákeřní fašisté, převlečení za vodníky.
Je dobře, že rudoarmějci po poučení z krizového vývoje na východní frontě přestali zákeřným fašistům věřit a začali se již více ostražitě věnovat okolí a od té doby již není žádná zmínka, že by nějaký zákeřný fašista zastřelil gardového svobodníka a jak se to sovětským přátelům nakonec hodilo , protože po této nedůvěře hnali fašisty až do Berlína a nakonec nabídli i nám ze svých zkušeností poučení z krizového vývoje z jara 1968 .
A představ si Jolanko, že v roce 1944 sovětský novátor Hoblovnikov dokonce přišel na to, že když se ohobluje spodní strana prken , tak rychlost běhu na těchto prknech u sovětských rudoarmějců stoupla o padesát procent a spousta sovětských vojáků dokonce na těchto inovovaných lyžích předběhla i prchající fašisty.
Soudruh Hoblovnikov za tento vynález obdržel vyznamenání nejvyššího sovětu a to HRDINA BÍLÉ STOPY 
Milá Jolanko, myslel jsme si, že po vydařeném lyžařském zájezdu obdržím odznak vzorného vojáka, ale bohužel, nevím, jak soudruzi velitelé celou akci vyhodnotí a proto tě prosím ještě o nějakou dobu strpení a věřím tomu, že i když ještě nejsem držitelem odznaku vzorného vojáka, že jsi mě nepřestala milovat. Až zorganizuji další akci v rámci SSM, tak tě budu informovat. Ještě poznámka, prosím tě Jolanko, až vždycky přečteš ode mne dopis, tak ho okamžitě spal,aby se náhodou nedostal do rukou západních nepřátel a ti by pak mohli z mých dopisů vydedukovat běžný životní denní režim u útvaru 6262 a určitě bych z toho měl velké nepříjemnosti.
Líbá tě Tvůj Vincek.









You may also like

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *