Jak zme doma chovali slépku

Listina základních práv a svobod

2/1993 Sb.

Poslední změna zákona:

 Čl. 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

 –

 

Eště nekdy zkusí nejaký převlečený bolšán přede mňů slintať cosik o frontách na banány, tož mu taků liščím po paštěce, že mu z rypáka bude stříkať červená jak nafta z navrtaného ropovodu Družba (enem u Švancenberka bych býl zvědavý, esli by mu stříkala z čuně modrá), bo o frontách na pracákoch a na sociálkách je darmo mluviť, ale že budů fronty aj na vajca, tož to sem nečekál. Šak si určitě šeci zpomente a není to zaséj tak dávno, jak před kapitalistickýma JZD jeden čas stály kolony aut na křapky po třech korunách, bo to vypadalo, že na normální vajca po 7   korunách si člověk bude moseť zebrať hypotéku, ludé kupovali neenom vajca, ale aj celé slépky a dokonca doma učili snášať vajca aj kohúty, které začali chovať v bytoch 1+0 bez balkona, aby měli vlastní vajca. Už si přesně nevzpomínám, co bylo důvodem vajíčkovéj krizi, kerá překvapila aj samotné kapitalisty na najvyšších hřadoch a narušila ím antikomunisticků ideologiju, kerů vyřvávali a doposaváď vyřvávajů v šeckých médiách, že v kapitalismu přeca neexistujů fronty, bo šeckého je nadbytek a proto pořáď od rána do večera čumíme na stupidní reklamy a že fronty na pracákoch a sociálkách sů enem přechodné a až do Česka vtrhne ta pravda a láska, tož bude po frontách aj tam a zbudů enem fronty bůřkové, ale za to možů ti blbci na Azorských ostrovoch, kde sa íbrvere tvoří  buď tlaková níža a nebo tlaková výška, ale aj s tým se v budůcnosti kapitalismus vypořádá a najlepší evropský meteorolog súdruh Klausko už nsa tym robí, ale najprv mosí vyřešiť rébus, esli ja ta zasraná zeměgula modrá či zelená.
Tož převlečení bolševici ve vládě začala cosik vyřvávať, že sa jedná o přechodnů krizu a že až ten přechod přejde, tož bude zaséj vajec dosť, což o to, vajca sů, ale cena už ostala stejně zdražená.
„Ty robo, tož dal bych si hemenex,“ vyštěkl sem doma na svoju polovičku, ale ze zlú sem sa otázal, „uřež si svoje vajca, stejně už to su křapky a udělaj si třeba volí oka, si myslíš, že budeš plundrovať vajca z ledničky, dyž stojíja už sedm korun za vajco!“ odfrkla roba  a eště cosik mrmlala pod nosem, že ani za komunistů nebyly také fronty na banány, jaké su dneskaj fronty na levné vajca, tož ono mňa to aj potěšilo, protože su zvědavý, jak blbci z vymytýma lebeňama budú teďkaj oblbovať ludi, že esli eště nezapomněli na fronty na banány za komunistů, dyž pomlůvajů komunisty, že v žádném případku nebyli zlatí, dyž v tomto zmutovaném kapitalismu aby měl člověk strach o svoje vajca, kdyby ho v parku přepadly v noci vajecchtivé baby, navíc dyž su v dohledu hen ty velikonoce a postaviť sa do fronty na zlevněné vajca za 3 koruny by mohlo byť aj životu nebezpečné.
„Robo, nedá sa nic robiť, kúpíme si slépku a budeme měť vlastní vajca,“ búchl sem pěsťů do stola, sebrál sem sa a šel sem k místnímu kulakovi, co furt bečí, že v zimě sněží a v létě svítí slunko a on už na kravách a prasackoch prodělal desatery gatě, ale že si kúpil za dotace tři americké búráky za rok, na to zapomíná.
„Tož co máš na srdci,“ uvítal ňa kulak Hnojař s plnů hubů domácí klobásky, ale že by nabídl, to toho mamlasa ani nenapadlo, „člověče v dnešní době hopodařiť, to je o čuňu, člověk aby o ty hnojařské dotace žebral jak před kostelem, zpoza hranic nám tu serů levné žrádlo a za co máme žiť,“ začal lhať hnojař, jak dyž tiskne.
„Tak sa na to vyser, prodaj pole, přihlaš sa na pracáku a máš po starosti a budeš prvním emeritním hnojařem v Česku“ poradil sem mu zadarmo, načež Hnojař na mňa vyvalil očiska, bo čekal, že začnu bečať s ním a taků radu nečekal ani omylem a vyštěkl, „co ťa to napadlo ty barane a za co bych si kupoval měsíční dovolené do Karibika a mercedesy“ a začal si tak silně ťukať na čelo, že sem začal měť strach, že si prorazí prstem čelní kosť a začal sa dáviť kusem klobásy, bo sviňa nedál ani kůsek na ochutnání a tož sa mu to vymstilo.
Tož sem čekál, ať sa sviňa lakomá udáví, bo sem definitivně pochopil, že s tým sněžením a slunkem to s tú hnojařinů eště není tak zlé, ale po tym sranda prču sa tadyk rozmnožila jakási kasta nenažranců, keří majů pořáď málo a pořáď bečijá, jak ich súdruh stát odírá na daňách a jak ich okrádá na přidělovaných dotacách a abych dalej nepočůval bečání Hnojařa, tož sem vybafnul, „chtěl bych kúpiť slépku, abych měl domácí přísun vajec, nemáš na prodaj?“
„Tož nejaké vynesené kury bych tu měl, za 500 korun za jednu slépku, šak polévka by z nich byla jedna radosť“ ale to sem ho hneď poslal do řiti, že tym vyneseným slépkám može dělať kohúta a nemusí si v chlévě neviditelnů pazúrů teho trha tajně honiť ocas a nebo mrdať kozu jak hen ti muslimští pedofili a na to, abych měl doma slépku na hovno, kerá by neznášala a enem pořáď kvokala jak u blbých, tak na to že  mě stačí moja stará a polévku si klidně uvařím aj z hřibů.
Naštěstí šla okola domkářka Plotková a dyž sa dověděla o čem je řeč, tož ňa pozvala k ní na dvorek a nechala ňa vybrať tu najvykrmenější kuru, kerů sem lapil za křídlo a chtěla za ňu enem stovku a Hnojařovi sem na rozlúčenů řekl, ať si ty svoje vynesené slépky používá místo nafukovacích panen k odstřiku přetlačeného semeňa.
A tož sem přišel dom ze slépků pod pažů jak olympijský vítěz ve skoku do hlúbky a enem sem ju pustíl, tož začala létať po kuchyni jak urvaná z řetěza, srala po kuchyni jak dyby měla průjem a naposledy sem viděl tak rozdivočelého ptáka, dyž vnukovi utékl z klece papoušek.
Nakonec sa ulapila na kredencu a celá zblblá  začala místo kvokání kukať a dokonce sa trefila aj do středoevropského časa, bo zakukala 15 kráť a skutečně byly tři hodiny odpoledňa.
No že by ňa roba vítala, jak olympijského hrdinu, tož o tom sa vůbec nedá řécť, „bože čím si starší, tým si blbější,“ odpluvla si do uhláka, „a teď ně řekni, kde ju budeme chovať dyž bydlíme v paneláku,“ a zaťukala si na čelo stejně silně, jak nenažraný kulak Hnojař, až sem nabyl dojmu, že kdo si v Česku neťuká na čelo, není Čech.
„Říkala ně Plotková, že taková slépka, dyž ju budeme dobře živiť, tož snese za rok aj 300 vajec, musím zítra kúpiť pytel žita, aby měla co zobať, dyby nám umřela hlady, tož by nás mohli zavříť za to týrání teho zvířacka a v base by zme si mohli o vajcách nechať enem zdáť, akoráť ty svoje by sem si mohl přehazovať z levéj nohavice do pravé a naopak, to podla teho, jaké by sa ten deň oslavovalo vítězství ludí, esli levičácké a nebo pravičácké“ upozornil sem robu na to, že slépka sa  u nás musí měť jak v bavlnce a že sa jí nesmí zkřiviť ani jedno péro.
„A že ta sviňa bude po kuchyni srať kuřince, to ti nevadí,“ vybřéskla roba „a to ani nemluvím, jak nám posere nábytek, až bude létať luftem, šak to si potom pobaštíš s kuřincama v polévce.“
„Ale hovno, žádné létání nebude, přivážu ju za pazůru ke stolu a bude to, akoráť musím zehnať nejaký koš a ze sádry udělať falešné vajco a dať i ho pod řiťu, aby si myslela, že už snášá,“ začal sem rozumovať a tak sem během dňa po dědině vyžebral tři prútěné koše, balík slámy a pytel ovsa a ze sádry sem udělal cosik, co připomínalo horkovzdušný balon a dyž sem na to slépku posadil, tož měla zobák zároveň s vrchem kredenca.
„Tak kuro, tak by sas neměla ani na zámku, jak sa budeš měť u nás,“ promlůval sem podlézavě ke kuře, dyž sem ju přivazoval ke stolu a posadil do koša plného čerstvě nastlanéj slámy a eště sem ji slubil, že když bude pěkně seděť na řiti a nebude kdákať jak moja stará, tak místo vody ji dám aj hltnúť slivovice.
Bohužel, balík slámy se ně nevešel do kuchyně a tak sem ho nechal v předsíni aj s pytlem ovsa a dyž přišly na návštěvu děcka, tož si myslely, že zme sa s robů úplně zbláznili a začali si o sobě mysleť, že zme jalovice a býváme ve chlévě.
„Jé dědo, ty máš krásného papouška,“ začal vnuk tančiť jakýsi indiánský tanec kolem slépky, dyž se jako první prodral balíkem slámy a jak Jánošík přeskočil pytel ovsa a nastavil pažu, bo si myslel, že mu kura vyleze na rameno jak Kakadu, enemže kura sa dočista zbláznila a začala skřékať jak prehistorický Archeopteryx a zasrala kuřincama půlku kuchyně a dyž sa do kuchyně dorvala za vnukem céra, tož na kuřincoch uklúzla a zajela pod stůl jak fretka a její nadávky sú tady nepublikovatelné.
„No enem sa podívaj, jak nám dědek zblbnul, eště tady chybí kráva a koza a máme z bytu velkokapacitní kravín, bože za co ňa tresceš, že sa musím otravovať s takým starým volem,“ naříkala roba a ně bylo jasné, že minimálně dalších 20 roků nebude ze sexu nic.
„Ale babi, dyť sa nic nestalo, já udělám ve sklepě miniaturní kurník a tam slépku přestěhujeme a budeš měť klid,“ začal utěšovať robu synek, ale ně sa ten jeho nápad moc nezamlůval, bo dneskaj je tolej zlodějů, že taká slépka ve sklepě by byla na raně, jak diamantový prsteň v nezasklenéj výloze.
„Mami, tu potvoru zabijeme, uděláš z ní dobrů polévku a my vám vajca na každý týdeň kúpíme, dyž bez nich děda nemože byť,“ začala sa k robě lísať céra, kerů přilákal do kuchyně randál, jak při bitvě u Verdunu zřejmě z vidiny masných ok na slepičím vývaru, velkých jak taléřek.
„Jo chci toho papouška domů,“ začal zase vřískať vnuk „připustím ho s naší andulkou a budu měť vzácný druh papouška a pak ho prodám za 30 tisíc,“ projevil se ve vnukovi zdatný obchodník, tož to su si jistý, že v budúcnosti sa vnuk dokáže sám o sebja postarať jedna radosť, aj dyž nerozezná slépku od papouška, šak ve vládě by mu také znalosti byly stejně na hovno a tak sem povolil, aby si kuru vzal vnuk do dom, aj dyž sem věděl, že hneď jak céra vyjde z našeho baráka, tak zakrútí kuře krkem, až to rupnutí uslýším aj v bytě.
Tož tak sa nakonec skončil neslavně chov kury po domácku a marně už 14 dní čekám, dy ta proradná céra si to přihasí se slúbenýma vajcama, roba ně říká, že ich nemože nikde sehnať, ale pry až sa komunisti zasej dostanu k moci, tak pry vajec bude zaséj dosť a jakýsi Skopčák, pry dyž jel kolem fronty na vajca a ptál sa, na co tam ti ludé stojíja jak pitomci a dyž mu řekli že na vajca, tož sa strašně začal diviť, proč si ich ti ludé v tym kapitalismu nekúpíja.

 

 

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *