Důchodci za srandu před smrtí

Důchodci za srandu před smrtí

Děj knihy autor zasadil do zařízení, kde staří lidé dožívají svůj život a to do LDN a Domova důchodců ve fiktivní vesnici Bystrá Voda. Autor se na důchodcích snaží vykreslit, že i ve věku, kdy se lidé připravují dle různé mentality na dožítí, mají tito lidé své radosti, strasti a v důsledku pudu sebezáchovy věří, že ještě mohou zasáhnout do koloběhu lidského života a do poslední chvíle věří, že oni ještě nejsou na odpis. Ne nadarmo se říká, že staří lidé se někdy chovají jako malé děti a autor vykresluje svým osobitým humorem vzájemné vztahy v těchto zařízeních, vzájemnou řevnivost a vzájemné výčitky dědků a babiček mezi sebou z doby před mnoha desetiletími.

Výňatek z knihy jako ukázka

RAUT NA POKOJI DĚDKŮ.

„Jarabáči, dnes dovez každém z nás místo Dobré vody litr Coca Coly, parádně to chlapi rozjedeme, Jarabáči, kdyby jsi dokázal sehnat nějaké rachejtle, tak dostaneš úplatek ve výši deset korun za jednu rachejtli, to musí být oslava s velkou parádou, takový ohňostroj, jaký předvedeme nad Kozojedy nebudou mít ani na OH v Pekingu,“ přikázal majiteli bufetu Janko Čula.
„A copak se chystáte oslavovat, kluci moji zlatí, tak Colu dovezu, to nebude problém, ty rachejtle vám ale neslibuji, vy by jste při střílení byli schopni zapálit celou léčebnu, přinejlepším by jste si navzájem zapálili postele a já bych přišel o kšefty, ne, to nemůžu připustit, to ten úplatek oželím, ale pokud vím, tak Silvestra je až za  osm měsíců?“
„Jarabáči, je vidět, že vůbec nesleduješ chod světových dějin a ani historické jednání naší ušlechtilé vlády a přitom invalidi z 1.patra ti tam u dveří do bufetu o politice štěbetají do zblbnutí, oni se ve vládě plácli přes kapsu a dostaneme přidáno na důchodech, člověče, ty by jsi měl vlastně tu Colu nám dát zadarmo, protože teď budeme mít tolik peněz, že si s nimi vůbec nebudeme vědět rady a tak je vrazíme do tvého bufetu, to víš, že si dopřejeme a ještě nám k té Cole přines obložené chlebíčky, ale obložené, Jarabáči, ne oblezené stářím, ty si totiž dost často pleteš pojmy,“ upozornil ho Kaška.
„Kluci mojí zlatí, už pádím, abych splnil každé vaše přání, tak jeden litr Coly jde na mě, ať nežeru, ale ty světlice vám neslibuji, když, tak vyhazujte z okna prskavky,“ velkoryse se nabídl Jarabáč a pádil do svého krámku.
„Neblíží se nějaké volby, že představenstvo naší vlády je tak hrozně velkorysé a přidá nám na důchodech, to není samo sebou, oni si ti modří a nebo růžoví s těmi svými poskoky ve vládě vzpomenou na lidi, jenom když se volí, dokonce prý uvažovali, že důchodcům přidají i před volbami MISS Česka, ale ten skřet Zločas, protože ten se svojí postavou by neuhnal ani Babu Jagu, tak se vzepřel a začal ostatní přesvědčovat, že MISS Česka není veřejným politickým pracovníkem a že by to bylo vyhazování státních peněz do vzduchu a podobné krávoviny, jo, kdyby MISS Česka byla na úrovni krajského hejtmana, tak by to možná šlo, až celou vládu nakonec přesvědčil, tak jsme utřeli hubu a to si pánové ještě navíc představte, že máme MISS World, sakra, to by bylo peněz, kdyby to prošlo, vždyť MISS World je vlastně na úrovni generálního tajemníka OSN a za totality by dokonce měla větší postavení, než Brežněv,“ vysvětloval Piliňák.
„No jo, na podzim budou regionální volby, když ptáčka lapají, pěkně mu přidávají na důchodech, víte kolik je to hlasů, vždyť důchodců je skoro 2,7 milionu, to už je pěkná hlasovací síla, jenom mně je divné, že s tím přišli modří ptáci, to bude určitě nějaká nová smlouva s důchodci, no jo, tak to bude,“ rozumoval Pucvol a šel si od radosti na záchod vykouřit Vajgla a přitom se plácl po hlavě, že zapomněl Jarabáčovi přikázat, aby mu donesl karton cigaret Camel.
„Tak to bude v tom velkokapacitním parlamentu pěkná mela, levičáci s pravičáky si půjdou po krku, každý bude navrhovat jiné sumy a budou se obviňovat z hamounství a lidojedství, no to si ještě užijeme, ještě, že nám nezrušili tu televizi, sice v novinách to bude taky, ale v televizi je to naživo a to je vždycky velká sranda, bude ale zajímavé sledovat, k jakému výročí ty důchody zvýší, já si myslím, že to bude k výročí Vítězného listopadu, co byl ten sranda převrat, ale tam by to mohlo kolidovat s VŘSR, protože dodnes se historici přou, zda VŘSR byla v říjnu a nebo pro zmatení nepřátel vlastně v listopadu, potom bych to viděl na ty církevní svátky, aby si ODS zavázala lidovce, no jo, červenec, vsadím půl zvýšeného měsíčního důchodu za srpen, že to udělají v červenci?“ s jistotou v hlase tvrdil Čula.
„Snad prý se budou důchody pravidelně valorizovat vždy, když se zdraží a životní náklady se zvýší o 5% , tak to se vlastně bude valorizovat třikrát do měsíce, představte si, že zdraží lokomotivy o 10%, sakra, to bude vysoká valorizace, já si myslím, že si dokonce budeme moci objednávat prostitutky s docházkou až do léčebny, člověče, Piliňáku, vol ODS, když jsou na nás tak hodní, já jsem znal jednoho vola, který v devadesátých létech volil Pružinského a ODS jenom proto, že mu dvakrát zvýšili důchod o tři sta korun, ale nájemné mu přitom zvýšili o dva tisíce,“ vložil se do debaty Cmrdník.
„Člověče, Cmrdníku, lidi budou milovat i katolíky, Harryho Člunka snad znovu vzali do vlády na post ministra, bylo dokázáno, že si Člunek deset milionů opravdu vydělal sběrem spadaného ovoce, má na to doklady, dokonce podepsané samotným předsedou JZD katolicko-komunistického přátelství v Pičůvce a dokonce si ani nevyúčtoval hodiny za sběr mandelinky bramborové, takový to je pilný chlapec,“ rýpl si do Cmrdníka Kaška.
„Pan Člunek je nevinný, někdo měl zájem ho zdiskreditovat, je to věřící křesťan a pravidelně chodí do kostela a přispívá na sirotky, takový člověk by nekradl,“ obhajoval Člunka Cmrdník.
„Ono je to jedno, jestli tam Člunek je a nebo není, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, já jsem znal bývalého komunistu, co se rovněž stal věřícím křesťanem a dokonce věnoval milion na rozvoj křesťanství na Moravě a ten kradl jak straka, spočítali mu to na dvacet milionů a to je jenom částka, kterou mu prokázali a měl jsi Cmrdníku vidět, jak se v kostele klaněl panence Marii a křižoval se jak křižáci při válečném tažení,“ zmrazil Cmrdníka Janko Čula.
„Aale, niik.dy sse důůchod.ci neměli taak dob.bbře, jak sse maají teď,“ zcela nečekaně přispěl do diskuse Prdivín a chtěl dále rozvíjet svoje fantasmagorie o jedinečnosti života v Čechách za doby vlády kmene Myniců (ODS se totiž proslavila svým neustálým žvaněním MY NIC, to ONI ), ale byl zbrzděn ve svém projevu strnulostí půlky tváře a tak jenom vykulil oči a zmlknul.
„Člověče Prdivíne, ty, bývalý komunista si přechodem na modrou stranu docela zblbnul, asi tě při přebíhání z KSČ do ODS pravděpodobně postřelili, to takoví Mlečák a Proso měli jiné štěstí, nikdo je nepostřelil a ještě dostali několik melounů, dokonce vodních a mají se jak prasata v žitě,“ nešetřil ho Piliňák, který bývalé komunisty, kteří se po sranda převratu ihned převlekli do jiných politických hávů miloval, jako housenky v polévce.
„Četl jsem v nějakém časopise, teď už nevím, jestli to byla Mateřídouška a nebo Ohníček, že se první budou vyplácet peníze těm, co byli v odboji, Hlášku, jestli tobě dají nějaké peníze, když jsi v tom odboji udával sousedy gestapu, tak okamžitě emigruji do léčebny dlouhodobě nemocných v Německu,“ přisadil si Kaška.
„Tak to by na tom byl dobře můj pes, ten je tak odbojný, že ještě za komunistů pokousal předsedu uliční organizace KSČ, když mně přišel vyhrožovat za to, že jsem nebyl v průvodu na 1.máje, prý jim tam chyběl zrovna můj hlas do vykřikování hesel o tom, jak to pracující nandají revanšistům, průšvih je ale ten, že Alík už je po smrti ve psím nebi, ale já bych za něho mohl dostávat psí vdovský důchod, pokud to zákonodárci odhlasují,“ zamýšlel se Janko Čula.
„Už to vidím, jak každý zmetek se bude hlásit, že byl v odboji, přitom drtivá většina, když zaslechla ránu s poplašné pistole, tak se zastavila až uprostřed Boubínského pralesa, stejně jak po válce byl skoro každý partyzán a ti největší zbabělci ještě dostali koryta v KSČ, někteří dokonce budou tvrdit, že byli v odboji při privatizaci, tady v Česku je možné všechno,“ prohodil Pucvol.
„Až Jarabáč doveze ten chlast, uděláme si mejdan, co kdyby jsme pozvali baby, ale ty, co ještě můžou chodit o holi, že by nám tady převezli starou Blažkovou a nebo pomatenou Cvrčkovou i s postelemi, o tom silně pochybuji, ale pokud by jsme řádili až do rána, tak by o nás psali určitě i v Lidových novinách a možná by tu přijela i televize, po takovém půl litru Coca Coly má člověk opici jak vidle, ještě by jsme lidem venku ukázali, jak umějí dlouhodobě nemocní zpívat,“ navrhl Kaška.
„Už to vidím, jak všichni tančíme odzemek a točíme valaškou nad hlavou,“ zavrtěl hlavou Piliňák.
„Já jsem proti, hluk by určitě přilákal sestry a sanitářky a ty by nám zbaštily všechny chlebíčky,“ oponoval Cmrdník.
„Škoda, že už tady nechodí ten Vrzníkův vnuk, ten by nám určitě zajistil nějaké tvrdé drogy a to by byl panečku raut, kde by se na nás hrabaly rauty na velvyslanectvích a nebo na hradě,“ zasnil se Kaška.
„Už se to veze, už se to nese, kluci moji zlatí, tady máte osm litrů Coca Coly, dvacet obložených chlebíčků, pan Čula ještě navíc dvacet deka tlačenky, pěkně krvavé, pan Kaška dvě jitrnice, ty jsou pane Kaška čerstvé, ještě včera ty jitrnice běhaly ve výběhu, pan Cmrdník pět zákusků, pan Pucvol pět krabiček cigaret, pan Piliňák půl kila Vlašského salátu, pan Hlášek tři klobásky, no to se kluci zeserete až za ušima, to budou sanitářky a sestry řádit, minimálně týden se jim nebudu moci ukázat na oči, protože mě obviní z ublížení na zdraví, ale já vám to přeji kluci moji zlatí, ještě si toho života trochu užít, že jo a co vy pane Prdivín, už jste někdy zažil takovou žranici?“ ševelil bufetový podnikatel Jarabáč.
„Jáá jss..em doká.zal sežž..rat půůl prasete nana pose..zzení ?“ trumfoval Prdivín, chtěl ještě dodat, že při návštěvě člena ODS Halíka pořádali raut nepřetržitě tři dny a tři noci a přitom sežrali tři prasata a deset kůzlátek, ale došel mu dech a proto jenom mávl rukou a zavřel oči na znamení, že audience Jarabáče u něho skončila.
Když se za Jarabáčem zavřely dveře, pustili se starci do hodování, Janko Čula s Kaškou se rozhodli, že budou dělat obsluhu a kupodivu všem náramně chutnalo a Kaška se ihned rozhodl, že do smrti už bude pít jenom Coca Colu a k tomu baštit jitrnice.
„Chlapi, když si uvědomím, že jsem dva roky držel dietu a teď jsem přišel na to, o co jsem se ošidil, tak raději dříve zhebnu, ale aspoň si ještě v tom krátkém životě pořádně dopřeju pořádnou baštu, když už nemůžu provozovat sex,“ kál se Kaška.
„Tak jsem slyšel, že Šulínek chce privatizovat zdravotní pojišťovny, to tedy je nápad hodný opravdu holohlavého blba, ty prachy, co pojištěnci vložili a ještě vloží, protože to je navíc dané zákonem, že každý člověk musí platit zdravotní do zdravotních pojišťoven, tak ty peníze zmizí jak pára nad hrncem, to budou tunely delší, jak po Alpami, lidovci proti tomu protestují, ale oni se stejně zase domluví, je to jenom divadlo pro lidi, když chce někdo mít soukromou zdravotní pojišťovnu, tak ať si ji založí, ale pěkně od píky a ne, že se mu převedou miliardy ze stávajících pojišťoven a ty pak darebáci rozkradou a navíc budou mít zajištěny příjmy od pojištěnců zákonem, pěkně to mají vymyšlené vychcánkové,“ rozumoval při rautu Janko Čula.
„Šulínek údajně slibuje, že když se zprivatizují současné zdravotní pojišťovny, tak že přebytky vyplatí rodinám na zdraví a že by to dělalo dokonce až dvacet tisíc, ještě jsem neviděl privatizatéra, jak lidem rozděluje přebytky ze zisku, to je přece oblbování lidí jak hrom!“ s plnou hubou zavrčel Piliňák.
Ukazovali v televizi, že Šulínek s Cikrtem stáli u dveří do jednacího sálu parlamentu a drželi transparent, kde bylo napsáno, LIDOVCI NEPROJDOU, čímž chtěli upozornit, že je nevpustí do parlamentu, když se budou projednávat Šulínkovy zákony, jenže zapomněli na jedné straně, kde držel transparent Cikrt, dát delší hůl a tak měli celý transparent nakřivo, tak že to nebylo k přečtení a lidovci si chodili do sálu a vycházeli ven, jak se jim zachtělo, no to byl pohled pro bohy,“ smál se Pucvol.
„Véééčeřééé,“ začala na chodbě ječet Kvíčalová, právě když dědci dožvýkali poslední kousky dobrot a dopili zbytky Coca Coly , dveře do pokoje se rozletěly a dovnitř vjela se servírovacím vozíkem Kvíčalová a rozdala večeři, která se sestávala z krupicové kaše, omaštěné máslem, posypané kakaem a hrnku čaje.
Když se za hodinu a půl Kvíčalová vrátila, aby posbírala prázdné talíře a hrnky, zůstala stát s otevřenou hubou, neschopna pět minut vydat ani hlásku a potom začala vřeštět, „tak pánové se odmítají nakrmit, co by jste tak chtěli, nadívané labutí krky s pomfrity, tak vy si budete ještě vymýšlet, tak já to zase posbírám a do rána budete hlady, já vám ukáži, dědci jedni rozežraní!“ ječela Kvíčalová jak siréna a naštvaně sbírala nádobí, přičemž byla tak rozrušená, že jí dva talíře spadly na zem a kaše se rozstříkla po podlaze, což ji vytočilo úplně do ruda, její jekot přešel do fistule, až to přilákalo samotného doktora Hloha a sestru Bradatou, která byla v ten moment u něho na pokoji na stáži.
„Co se to tady děje paní Kvíčalová, vždyť je vás slyšet až za kopcem?“
„Jenom se na ně podívejte pane doktore, krupicová kaše jim nejde do huby a ještě jsem se přimluvila u kuchařek, ať jim ji pěkně omastí a posypou kakaem a oni pánové nad tím ohrnují nosy, ani jeden si dokonce nevzal ani lžičku, to je vděk za starost, já jim to přivezu až pod nos a pánové se tváří, jak kdyby sežrali nevím
co a čaje se taky ani nedotkli, přece musí dodržovat pitný režim!“ žalovala Kvíčalová.
„Tak co pánové, jak je to tedy s vámi, když už nechcete krupici, tak aspoň čaj by jste měli vypít, s tím pitným režimem má paní Kvíčalová pravdu“ káral dědky Hloh, ale ti zarytě mlčeli a nedali ničím najevo, že jsou přežraní, přepití a přejásaní, jenom Prdivín chtěl něco říci, ale místo mluvení začal škytat.
„No jak chcete, ale s tím pitím to opravdu myslím vážně a jestli chcete ještě nějaký čas požít, tak musíte dbát našich pokynů,“ upozornil dědky doktor Hloh a odešel pokračovat do svého pokoje ve školení sestry Bradaté.
„Kdyby Hloh a ostatní věděli, co jsme všechno sežrali a vypili, tak by jich trefil šlak a do smrti už by nás nenutili do pitného režimu, ale mám takové tušení, že v noci se asi moc nevyspíme,“ zasmál se Janko Čula.
Na druhý den se ovšem celý zdravotní personál divil, že se přes noc neustále ti, co mohli chodit, jako Čula, Pucvol a Kaška neustále střídali na záchodě a ostatní, kromě Prdivína byli za noc několikrát pomočení a posraní.
„Vždyť Kvíčalová se dušovala, že večer nevypili ani čaj a nic nejedli, tak jak to, že měli takovou divokou malou a velkou stranu, že málem přišli o střeva?“ divila se sestra Prdlová, „to přece neměli z nadýchaného vzduchu, v tom má určitě prsty Jarabáč?“
„Pane Jarabáč, co včera prováděli dědkové za nákup, přiznejte se, že určitě baštili tlačenky a jitrnice, nevykládejte, že jste jim nenanosil nějaké bůčky?“ vyzvídala Slepicová v bufetu, když si zašla koupit svačinu.
„Ale paní Slepicová, za co mě máte, víte, já přece dbám na zdravou výživu, nikdy bych dědkům neprodal ani špejličku z jitrnice, natož celou jitrnici a o tlačence si mohou jenom nechat zdát,“ lhal Jarabáč jako když tiskne a ani se při tom nezačervenal. Byl si totiž jistý, že dědkové ho neprásknou, protože by je vytrestal a pak by je delší dobu mučil tím, že jim neprodá žádný mls, na který by měli chuť.
„Tak kluci moji zlatí, nějak jste to přehnali, už jsem byl vyslýchán sanitářkami, sestřičkami a dokonce doktorem Hlohem a už jenom čekám, kdy mě přijedou vyslýchat z ministerstva zdravotnictví a budou mě při výslechu mučit elektrošoky a nebo mě budou topit ve vaně, jak na mě takový Cikrt dupne, tak se podělám strachy,“ referoval Jarabáč při psaní objednávek na pokoji dědků, „ale jste se parádně rozšoupli, tak teď zase trochu střídmě, tak, už si píši vaše přání, které je pro mě rozkazem, tak pan Kaška zase Coca Colu, pan Piliňák taky, pan Čula anglickou slaninu, pan Pucvol rybí salát, no tedy pánové, vy jste včera neměli dost, ale zvýšené důchody ještě nemáte, tak opatrně, víte jak politici lžou.“
„Chlapi, že jsme se včera ale rozšoupli, těm ministrům při tom schvalování navýšení důchodů se muselo škytat jak o závod, jak jsme na ně při té oslavě mysleli?“ zeptal se ostatních dědků Janko Čula.
„Což o to, takhle jsem se nenajedl ani při vlastní svatbě, ale v noci jsem si myslel, že už budu na záchodě bivakovat, ať nemusím lítat tam a zpátky, kdyby ti loupežníci ve vládě ty důchody neschválili, tak jsme si prohnali střeva zbytečně,“ okomentoval oslavu Pucvol .
„Já jsem byl podělaný až za ušima, vy se máte, že můžete na záchod, ale co my, co máme plínky a do toho jsem ještě močil jak při průtrži mračen,“ naříkal Cmrdník a začal se modlit, aby příště takovým laskominám odolal.
„Však doktoři říkají, že člověk se má jednou do roka ožrat a nažrat, až se z toho pozvrací a posere, prý to vyčistí střeva a pokud má někdo ve střevě hlísty a nebo tasemnici, tak ty se tím přívalem jídla udusí,“ schvaloval mejdan Piliňák.
„Umíte si chlapi představit, kdyby jsme si mohli tak ještě dát jedno orosené, s pěnou jak smetana a řízné jak křen?“ zasnil se Kaška.
„Jo, jedno, to mně povídej, já vždycky, když jsem šel na jedno, tak z jednoho jich bylo deset a do toho nějaký ten panák, to se vždycky říká, jdeme na jedno, teď kdyby jsme mohli to jedno, tak by jsme jich zase vypili deset, to by tady potom na podlaze bylo půl metru moče, dejte pokoj s jedním,“ mávl rukou Čula.
„Kaško, já ti nakopu do zadku, jenom děláš chutě a přitom víš moc dobře, že si o pivě můžeme nechat jenom zdát, mluv raději o kyšce,“ zpražil Kašku Cmrdník.
„Ha, ha, jak ty by jsi mně chtěl nakopat do zadku, když nezvedneš ani jednu nohu?!“
„Až přijde na návštěvu mladý Piliňák, tak ho poprosím, ať to udělá za mě a slíbím mu, že vstoupím do KSČM.“
„Nedělejte mně ze syna takového blbce, on je sice trochu střelený, ale myslí to dobře,“ urazil se starý Piliňák.
„A nepoprosíš nakonec kostelníka Plotka, to je takový skřet, jako ten mluvčí toho plešatého Šulínka, po něm kdybych plivl, tak ho na místě zabiju,“ vysmíval se Cmrdníkovi Kaška.
„Sakra, nechte toho, jste jak malí kluci,“ zarazil další hádku Janko Čula.
„Kaška provokuje, dělá chutě na pivo a dobře ví, že si o pivě můžeme nechat jenom zdát, šmejd jeden,“
nepřestával brblat Cmrdník, ale ostatní už ho neposlouchali a tak jako vždy, když hrozil hádající výbuch, byl umlčen ještě dříve, než vlastně pořádně začal.

Blog nezávislého srandisty, čilého emeritního důchodce Václava Vrány. Jenom zde naleznete komenty bez cenzury v celém Česku ve formě satiry a humoru. Sdílejte s vašimi přáteli. Fandím SPD,